Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2120/24 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2024:4.US.2120.24.1
Datum: 08.08.2024
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2120/24 ze dne 8. 8. 2024

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného Mgr. Antonínem Vondrou, advokátem, sídlem Na Drážce 1563, Pardubice, proti vyrozumění státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích č. j. 1 ZN 121/2022-64 ze dne 24. května 2024 a vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Ústí nad Orlicí, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování č. j. KRPE-42108-7/TČ-2024-171181 ze dne 10. června 2024, za účasti Okresního státního zastupitelství v Pardubicích a Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Ústí nad Orlicí, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením o zájmu "ochrany dobré podnikatelské pověsti F. H.", bratra stěžovatele, který zemřel dne 7. srpna 2022.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným vyrozuměním státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ("státní zástupkyně") byl Mgr. Antonín Vondra (jinak to právní zástupce stěžovatele) informován, že věc, jež byla u uvedeného státního zastupitelství vedena pod sp. zn. 1 ZN 121/2022 (k podnětu bratra stěžovatele k prověření krádeže pšenice, ze které podezíral D. T.), byla policejním orgánem opakovaně šetřena, a protože nebyly shledány podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, byla založena.

3. Napadeným vyrozuměním Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Ústí nad Orlicí, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ("policejní orgán"), byl Mgr. Antonín Vondra informován, že na základě prošetření jeho podání nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, a že jeho podání bylo proto uloženo bez dalšího opatření. Podání Mgr. Vondry se týkalo možného zkrácení daně, kterého se měl dopustit D. T. zatajením příjmů z výnosů obhospodařovaných polí a zkrácením daňové povinnosti.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje důvody a okolnosti občanskoprávního sporu mezi svým bratrem a D. T. Tvrdí, že policejní orgán a státní zástupkyně neprověřily s náležitou péčí a ve všech souvislostech podněty bratra, jakož i jeho samotného.

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Primárně se zabýval otázkou, zda je stěžovatel osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Napadeným vyjádřením státní zástupkyně reagovala na nabídku Mgr. Vondry podat vysvětlení, a to v souvislosti s trestním oznámením stěžovatelova bratra na D. T. Je tedy zjevné, že stěžovatel v této souvislosti nečinil sám ani prostřednictvím právního zástupce žádné úkony, které by vedly k uplatňování jeho vlastních práv (z povahy věci zde ani nemůže jít o postmortální ochranu bratrovy osobnosti a stížnost nestojí ani na tvrzení, že by stěžovatel měl snad být právním nástupcem bratra v nějakém právním vztahu s D. T.).

7. Napadeným vyjádřením policejní orgán reagoval opět na podání Mgr. Vondry (a nikoli stěžovatele), přičemž toto podání směřovalo k údajnému zkrácení daně, jehož se měl dopustit D. T. Stěžovatel tedy nebyl osobou, která měla být touto trestnou činností jakkoli zasažena, a nebyl jí ani stěžovatelův bratr (z povahy daňového trestného činu poškozeným mohl být jen stát).

8. Ústavní soud tak uzavírá, že napadenými vyrozuměními nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele (nic takového se ve stížnosti ani netvrdí, stěžovatel se svým, a dříve bratrovým právním zástupcem usilují o ochranu práv zemřelého stěžovatelova bratra), tudíž je jeho ústavní stížnost návrhem podaný někým zjevně neoprávněným, což je důvod k odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

9. I kdyby však uvedený důvod odmítnutí nebyl naplněn, a o zásah do práv stěžovatele by z nějakého nevyjeveného důvodu hypoteticky šlo, na zpravodajském odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu by to nic neměnilo. V pořadí druhým důvodem k odmítnutí je nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Nebyly totiž vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně (hypotetických) práv stěžovatele poskytuje, neboť stěžovatel nevyužil (alespoň to nijak nezmiňuje) možnost podat podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Takový podnět je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. srpna 2014 (U 14/74 SbNU 623), sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. února 2019, sp. zn. I. ÚS 1511/23 ze dne 26. července 2023 aj.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

10. Z důvodů shora uvedených tak Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2024 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka