Entscheidungsdetail
I.ÚS 2461/24 #1
- Gericht
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2024:1.US.2461.24.1
- Datum
- 09.11.2024
- Textstatus
- Volltext verfügbar
Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2461/24 ze dne 11. 9. 2024
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu P. C., nyní ve Věznici Bělušice, zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti sdělení a postupu Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. MSP-168/2024-ODKA-SPZ/6 ze dne 27. června 2024, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Shora označeným sdělením byl navrhovatel prostřednictvím své zástupkyně vyrozuměn, že ministr spravedlnosti nemá po přezkoumání spisového materiálu důvod podat stížnost pro porušení zákona a podnět odložil. Sdělení a postup považuje navrhovatel za protiprávní a požaduje, aby Ústavní soud vyslovil porušení čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") může fyzická osoba podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. Není-li takový procesní prostředek, může ústavní stížnost podat v téže lhůtě ode dne, kdy se o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od takového zásahu.
3. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil [viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 2295/17 ze dne 14. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 3236/21 ze dne 18. ledna 2022 či sp. zn. IV. ÚS 2085/23 ze dne 18. srpna 2023 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)], že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není jakýkoli procesní prostředek způsobilý změnit nepříznivou situaci účastníka řízení, který mu však přímo nepřísluší. Takovým je i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. trestního řádu), která není v dispozici navrhovatele, který může dát k jejímu uplatnění pouze podnět [viz usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94 ze dne 12. května 1994 (U 11/2 SbNU 219)], s jehož podáním ale není spojeno zahájení žádného (soudního) řízení. Závisí pouze na ministru spravedlnosti, který může stížnost pro porušení zákona podat, aby po posouzení splnění podmínek k jejímu podání rozhodl, zda podnětu vyhoví (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 557). Žádný právní předpis nezakládá nárok na projednání podnětu ani povinnost mu vyhovět (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 100/14 ze dne 6. května 2014).
4. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (například usnesení sp. zn. II. ÚS 2138/08 ze dne 24. září 2008). Postup ministra spravedlnosti podle § 266 trestního řádu není autoritativním rozhodováním, ale realizací jeho oprávnění (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1110/08 ze dne 20. května 2008). Proto nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ani postup ministra, který je tímto sdělením završen, považovat za rozhodnutí nebo proces, který by mohl být podroben přezkumu Ústavním soudem.
4. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (například usnesení sp. zn. II. ÚS 2138/08 ze dne 24. září 2008). Postup ministra spravedlnosti podle § 266 trestního řádu není autoritativním rozhodováním, ale realizací jeho oprávnění (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1110/08 ze dne 20. května 2008). Proto nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ani postup ministra, který je tímto sdělením završen, považovat za rozhodnutí nebo proces, který by mohl být podroben přezkumu Ústavním soudem.
5. V projednávané věci navíc podnět k podání stížnosti pro porušení zákona směřoval proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ a pro splnění podmínky přípustnosti dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je třeba vyčerpat opravné prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]; navrhovatel však nepodal ani odvolání ani dovolání.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a který je současně i nepřípustný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2024 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj