Entscheidungsdetail
IV.ÚS 983/22 #1
- Gericht
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2022:4.US.983.22.1
- Datum
- 27. 4. 2022
- Textstatus
- Volltext verfügbar
Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 983/22 ze dne 27. 4. 2022 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2022 č. j. 2 As 5/2022-20 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. prosince 2021 č. j. 59 Af 25/2021-37, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Dne 11. 4. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost (doplněna podáním doručeným dne 21. 4. 2022) proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo opět porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, a Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, zamítl kasační stížnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. 2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 3. Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). 4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13, IV. ÚS 3239/13 , IV. ÚS 3437/13 , IV. ÚS 3556/13 , II. ÚS 3147/14 , III. ÚS 3542/14 , I. ÚS 518/15 , III. ÚS 629/16 ). Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. 5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 6. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16, IV. ÚS 1061/16 , IV. ÚS 1188/16 , I. ÚS 1316/16 , IV. ÚS 1407/16 , III. ÚS 1572/16 , I. ÚS 1691/16 , I. ÚS 1903/16 , I. ÚS 2081/16 , IV. ÚS 3071/16 , III. ÚS 3212/16 , I. ÚS 3679/16 , IV. ÚS 3755/16 , III. ÚS 2231/17 , III. ÚS 3563/19 , I. ÚS 2260/20 , III. ÚS 240/21 , IV. ÚS 1609/21 , IV. ÚS 2161/21 , IV. ÚS 3112/21 (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2022 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj