Suchen
Zurück zu den Ergebnissen

Entscheidungsdetail

III.ÚS 2881/22 #1

Gericht
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2022:3.US.2881.22.1
Datum
11.10.2022
Textstatus
Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 2881/22 ze dne 10. 11. 2022

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radima Nováka, Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Zrckem, advokátem se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, proti výrokům III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022 č. j. 15 Co 5/2022-626, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho práv dle čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozsudku, kterými byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku ve výši 2 899 307,81 Kč, jako náhradu nákladů řízení.

2. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku krajského soudu dovolání vedené u Nejvyššího soudu. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelem podaném dovolání, je návrhem nepřípustným.

4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku krajského soudu dovolání vedené u Nejvyššího soudu. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelem podaném dovolání, je návrhem nepřípustným.

5. K tomu Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že není podmínka vyčerpání posledního procesního prostředku (§ 72 odst. 3) splněna, dokud nebylo dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. I když stěžovatel napadá toliko výroky III. a IV. rozsudku krajského soudu o nákladech řízení, byly i tyto výroky napadeny dovoláním, a Nejvyšší soud tak může v rámci řízení o dovolání zrušit i nákladové výroky III. a IV. V této procesní situaci tak není důvod k tomu, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o dovolání. Stěžovateli nic nebude bránit v tom, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na něm založeném, podal novou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu bude stěžovateli v takovém případě zachována.

6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2022 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj