Entscheidungsdetail

I.ÚS 2139/21 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.2139.21.1
Datum: 15. 9. 2021
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2139/21 ze dne 15. 9. 2021

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti CZ IZOLACE s.r.o., Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021 č. j. 3 As 38/2021-39, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o její kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.

2021 č. j.

11 A 28/2021-15.

Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl.

11 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o její kasační stížnosti z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku.

Stěžovatelka uvádí, že zaplatila soudní poplatek před vypršením stanovené lhůty formou poštovní poukázky České pošty, a Nejvyšší správní soud již před vydáním napadeného rozhodnutí věděl, že soudní poplatek je devět dnů zaplacený.

V tomto postupu kasačního soudu spatřuje stěžovatelka přepjatý formalismus, který odporuje principu spravedlnosti.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným rozhodnutím odmítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18.

11.

2020 č. j.

ČTÚ-25 843/2019-603.

Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala včasnou kasační stížnost, v níž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Nejvyšší správní soud žádostem nevyhověl a usnesením ze dne 29.

2021 č. j.

3 As 38/2021-27 je výrokem I zamítl.

Výrokem II pak stěžovatelku vyzval k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů a ve stejné lhůtě výrokem III rovněž k předložení plné moci udělené advokátovi k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku a předložení plné moci bylo stěžovatelce doručeno do její datové schránky dne 8.

2021.

Poslední den patnáctidenní lhůty připadl na neděli 23.

2021.

Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v pondělí dne 24.

2021.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek až dne 25.

2021, tj. po marném uplynutí stanovené lhůty, kasační soud napadeným usnesením podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona a § 9 odst.

1 zákona č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích") řízení zastavil (výrok I).

Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II).

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení o kasační stížnosti byly ze strany Nejvyššího správního soudu splněny zákonem stanovené podmínky.

Není porušením práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl.

36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.

Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí.

Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil.

Z ust. § 9 odst.

1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení splněny, neboť stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila.

Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovatelce, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržela a své povinnosti splnila (srov. např. usnesení sp. zn.

ÚS 1286/16 ).

K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku představuje do jisté míry beneficium, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a stěžovatelce v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnila již při podání kasační stížnosti.

Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem její pasivity.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021 JUDr.

Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu