Entscheidungsdetail

IV.ÚS 458/19 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.458.19.1
Datum: 02.11.2019
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 458/19 ze dne 11. 2. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti nezletilého Š. N., zastoupeného Mgr. Petrem Sémem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2018, č. j. 71 Co 345/2018-75, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Fakultní nemocnice Ostrava se sídlem v Ostravě, 17. listopadu 1790/5, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhá náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši 6 000 000 Kč, k níž vedlejší účastnici zavázal Okresní soud v Ostravě rozsudkem pro uznání ze dne 31.

2018, č. j.

32 C 334/2017-31.

Krajský soud v Ostravě citovaný rozsudek napadeným usnesením zrušil pro více vad (přivolení soudu k podání žaloby za nezletilého, nesplnění podmínek pro postup podle § 114b o. s. ř.) a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Ústavní stížností je napadeno kasační usnesení odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena k doprojednání před nalézacím soudem.

Stěžovatel vytýká odvolacímu soudu přepjatý formalismus, jehož důsledkem je materiální nespravedlnost vůči nezletilému, odůvodněná paradoxně procesními instrumenty sloužícími k jeho ochraně.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28.

2004, sp. zn.

ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]; může být proto věcně posouzena pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

Ústavní soud je tak v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných".

Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30.

2006, sp. zn.

IV.

ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781); usnesení ze dne 22.

2008, sp. zn.

III.

ÚS 1692/08 ; usnesení ze dne 7.

11.

2012, sp. zn.

ÚS 4033/12 ; či usnesení ze dne 28.

2013, sp. zn.

ÚS 1503/13 ].

V předložené věci stěžovatel napadl ústavní stížností kasační rozhodnutí krajského soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení okresnímu soudu; řízení ve věci stěžovatele proto doposud neskončilo.

Přestože stěžovatel již v ústavní stížnosti vznesené námitky nebude moci uplatnit, neboť zrušením vydaného rozsudku pro uznání procesní výhoda stěžovatele končí a řízení se vrací na začátek, z této skutečnosti přípustnost ústavní stížnosti dovodit nelze; v tuto chvíli není vyloučeno, že žalobě stěžovatele bude po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověno, proto ještě nelze uvažovat o upření soudní ochrany ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud zároveň neshledal naplnění žádné z podmínek § 75 odst.

2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud přijetí stížnosti neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Stěžovateli však nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj