Entscheidungsdetail

IV.ÚS 3926/17 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.3926.17.1
Datum: 02.06.2018
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3926/17 ze dne 6. 2. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 58 Co 402/2017-31, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 8. 2017, č. j. 28 C 124/2017-18, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl napadeným usnesením žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst.

1 o. s. ř. s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal své majetkové poměry.

Nalézací soud doručil stěžovateli prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a uložil mu, aby je vyplněné zaslal zpět soudu ve lhůtě 30 dnů.

Stěžovatel však na výzvu nereagoval; proto také byla žádost zamítnuta.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil; dospěl k závěru, že stěžovateli sice nebyla výzva (prohlášení) účinně doručena na adresu, kterou pro doručování v žádosti uvedl, přesto nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel uplatňoval své právo zřejmě bezúspěšně ve smyslu § 138 odst.

1 o. s. ř.

Objektivně tak nebyl splněn předpoklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků, který nebylo možné zhojit ani řádným doručením prohlášení.

Stěžovatel se totiž v řízení o ochranu osobnosti žalobou domáhal po vedlejší účastnici přiznání zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč, které požadoval za údajně neoprávněné zveřejnění článku s názvem: "Syn žaluje nemocnici, že mu neoznámila smrt otce.

Ten ho chtěl vydědit." Žalovaná částka neodpovídala skutkovým tvrzením, o které stěžovatel uplatněné právo opřel.

Proti napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces a přístup k soudu podle článku 36 odst.

1 ve spojení s právem na zákonného soudce podle článku 38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").

Stěžovatel spatřuje porušení uvedených ústavních práv v tom, že ve věci rozhodovaly soudkyně, které byly určeny v rozporu s rozvrhem práce; dále namítá, že odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil jako věcně správné, ale na základě jiného právního posouzení věci, k němuž se stěžovatel nemohl vyjádřit.

Usnesení odvolacího soudu bylo proto pro stěžovatele překvapivé.

Závěr odvolacího soudu rovněž považuje stěžovatel za nedostatečně odůvodněný a rozhodnutí za nepřezkoumatelné; konečně vyčítá odvolacímu soudu přílišný formalismus při výkladu podmínek pro osvobození od soudních poplatků a jeho rozhodnutí považuje za svévolné.

Stěžovatel dále navrhl Ústavnímu soudu, aby odložil vykonatelnost napadených usnesení podle § 79 zákona č.

182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst.

4 téhož zákona.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem.

Stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu - je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst.

2 písm. a) téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle čl.

83 Ústavy, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny.

Ve věci rozhodovaly v odvolacím řízení zákonné soudkyně, které byly k datu rozhodování k tomu určeny, jak Ústavní soud zjistil z rozvrhu práce a vyjádření místopředsedkyně soudu (v senátu byla jen předsedkyně JUDr.

Veronika Křesťanová řádně zastoupena, neboť čerpala indispoziční volno).

Zbývající námitky nejsou důvodné a napadená rozhodnutí uvedenými vadami netrpí.

Stěžovatel v řízení uplatňoval své právo na ochranu osobnosti zřejmě bezúspěšně, neboť požadoval zadostiučinění v bezprecedentní výši 5 000 000 Kč za to, že vedlejší účastnice zveřejnila článek na internetu, s jehož nadpisem a obsahem stěžovatel nesouhlasil, a nebyly naplněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst.

1 o. s. ř. (srovnej usnesení ze dne 2.

2002, sp. zn.

III.

ÚS 588/2000 ).

Ústavní soud zohlednil, že účelem rozhodování o osvobození od soudních poplatků je posouzení poměrů účastníka, jakož i možné svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva (viz nález ze dne 17.

2011, sp. zn.

IV.

ÚS 121/11 ).

Napadená usnesení nejsou svévolná a nedostatečně odůvodněná, jasně z nich vyplývá, na základě jakých zjištění soud učinil své právní závěry, které srozumitelným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Řízení proběhlo ústavně souladným způsobem a ústavní práva stěžovatele zjevně nebyla v řízení před obecnými soudy porušena.

Ústavní soud dále dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání odkladu vykonatelnosti napadených usnesení podle § 79 odst.

2 zákona o Ústavním soudu; proto návrh odmítl, a to i s ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nejsou splněny předpoklady pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 62 odst.

4 zákona o Ústavním soudu.

Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou stěžovateli, nese stěžovatel zásadně sám ve smyslu § 62 odst.

3 téhož zákona.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu stejně jako návrh na odklad vykonatelnosti (§ 79 odst.

2 téhož zákona) s ní spojený.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu