Entscheidungsdetail

III.ÚS 1018/17 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:3.US.1018.17.1
Datum: 25. 4. 2017
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1018/17 ze dne 25. 4. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kroupy, zastoupeného Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou, sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. března 2017 č. j. 34 C 9/2016-387, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") v řízení o výživné manželky Kariny Kroupové (jako žalobkyně) zamítl návrh stěžovatele (jako žalovaného) na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal rozhodnutí, že se prozatím, s účinností zpětně od 16. 1. 2017, výživné manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně nestanoví, a to až do právní moci (předběžně vykonatelného) rozsudku okresního soudu ze dne 16. 1. 2017 č. j. 5 C 75/2015-42 (kterým bylo toto výživné stěžovateli stanoveno), a dále jím uvedený soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvedl, že proti napadenému usnesení podal odvolání, má však za to, že odvolací soud je potvrdí, protože zákon nedává soudu jinou možnost, a že navíc řízení bude trvat několik měsíců až rok, a tak se mu nedostane účinné a rychlé ochrany před zneužíváním práva ze strany žalobkyně.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

7. Jak patrno z výše uvedeného, v záhlaví označené usnesení stěžovatel napadl (vedle ústavní stížnosti) odvoláním, a to v souladu s poučením, kterého se mu ze strany okresního soudu dostalo. V souzené věci přitom odvolání představuje řádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu "vyčerpat"; pod tímto pojmem nutno rozumět nejen (řádné) uplatnění tohoto procesního prostředku, ale také rozhodnutí příslušného orgánu o něm; z ústavní stížnosti však neplyne, že by se tak již stalo (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

8. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. dubna 2017 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj