Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2209/16 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.2209.16.1
Datum: 30. 8. 2016
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2209/16 ze dne 30. 8. 2016

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Tomáše Peciny, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2016, č. j. Aprk 21/2016-67, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28.

2016, č. j.

Aprk 21/2016-67, zamítl návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č.

6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jímž se stěžovatel domáhal, aby byla Městskému soudu v Praze stanovena lhůta k vydání rozhodnutí o jeho žalobě vedené pod sp. zn.

3 A 41/2015, kterou brojí proti částečnému odmítnutí jeho žádosti o informaci podle zákona č.

106/1999 Sb. - ohledně pokynu policejního prezidenta ze dne 3.

12.

2013, č.

250/2013, o identifikačních úkonech.

V odůvodnění vyšel ze sdělení předsedkyně senátu městského soudu, že projednání předchází 122 věcí starších a žaloba stěžovatele nepodléhá přednostnímu projednání podle § 56 s. ř. s.; konstatoval, že městský soud provedl řádně procesní úkony předcházející meritornímu projednání a dobu 14 měsíců mezi zahájením řízení dne 9.

2015 a podáním návrhu na určení lhůty dne 13.

2016 vzhledem k okolnostem věci prozatím nelze považovat za průtahy v řízení.

Proti usnesení Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 7.

2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.

Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v závěru obecného soudu, že ve věci nedochází k průtahům; za ústavně nekonformní považuje dlouhodobou nečinnost soudu.

Ústavní soud připojil spisy Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn.

3 A 41/2011 a Nejvyššího správního soudu vedený pod sp. zn.

Aprk 21/2012.

Nejvyšší správní soud ve vyjádření doručeném dne 22.

2016 uvádí, že justiční kapacita je ovlivněna personálními a ekonomickými limity, přičemž v projednávané věci nebyla překročena únosná doba řízení.

Žalované Ministerstvo vnitra se ve vyjádření doručeném dne 21.

2016 plně ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí obecného soudu a zdůrazňuje, že stěžovatel opakovanými návrhy fakticky usiluje o přednostní projednání své věci.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je v souladu s § 30 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst.

1 téhož zákona.

Ústavní soud se nedávno zabýval obsahově takřka totožnou ústavní stížností, kterou stěžovatel brojil proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24.

2016, č. j.

Aprk 4/2016-38, jímž byl zamítnut obdobný návrh uplatněný v témže řízení o přibližně 4 měsíce dříve.

Stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29.

2016, sp. zn.

IV.

ÚS 720/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) a Ústavní soud nemá důvod odchylovat se od tam vyslovených závěrů, na které pro stručnost odkazuje.

Zatímco původní návrh na určení lhůty k vydání rozhodnutí stěžovatel uplatnil za 11 měsíců od zahájení řízení, nyní projednávaný opakovaný návrh podal necelých 15 měsíců po podání žaloby; z pohledu případných průtahů v řízení se v mezidobí nic nezměnilo.

Judikatura Ústavního soudu staví na objektivním pojmu průtahů, které musí být po určité době konstatovány i bez ohledu na množství napadlých věcí, organizaci daného soudu či jeho nedostatečné administrativní a technické zázemí [např. nálezy ze dne 19.

2004, sp. zn.

ÚS 660/03 (N 24/32 SbNU 219), ze dne 7.

2005, sp. zn.

ÚS 319/04 (N 46/36 SbNU 487), nebo ze dne 13.

2010, sp. zn.

III.

ÚS 2979/09 (N 107/57 SbNU 377)].

V projednávané věci nicméně nedošlo k překročení limitní doby, která by znamenala neúnosnou délku řízení i bez ohledu na objektivní podmínky panující u správního úseku Městského soudu v Praze.

Opakovanými návrhy na určení lhůty k vydání rozhodnutí uplatněnými v témže řízení v rozmezí několika měsíců stěžovatel usiluje o rozhodnutí své věci mimo pořadí i přesto, že nepodléhá přednostnímu projednání podle § 56 s. ř. s.; takové snaze Ústavní soud nemůže poskytnout ochranu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu