Entscheidungsdetail

III.ÚS 2713/15 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2016:3.US.2713.15.1
Datum: 15. 1. 2016
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 2713/15 ze dne 15. 1. 2016

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele K. B., t. č. Věznice Bělušice, zastoupeného Mgr. Štěpánem Knézelem, advokátem, sídlem Modlanská 1856, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2015 č. j. 4 To 221/2015-200 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. května 2015 č. j. 5 T 238/2014-140, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci s tím, že došlo k porušení práva na obhajobu zaručeného čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Okresní soud v Teplicích shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst.

1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 173 odst.

1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků, pro jehož výkon ho s poukazem na § 56 odst.

2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Dále podle § 228 odst.

1 tr. řádu stěžovateli uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně s dalším konkretizovaným odsouzeným poškozené škodu ve specifikované výši.

Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. řádu zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly právo na obhajobu tím, že nevyhověly jeho návrhu na provedení osobního výslechu poškozeného a připustily provedení důkazu pouhým čtením jeho výpovědi, kterou učinil ve fázi přípravného řízení.

V dané souvislosti dále vytýká, že mu nebyla poskytnuta možnost se seznámit s obsahem spisové dokumentace ve fázi přípravného řízení a nebylo vyhověno ani jeho požadavku na změnu ustanoveného obhájce.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení § 72 odst.

3 je takovým prostředkem i dovolání.

Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Teplicích (č. l.

18 spisu Ústavního soudu) ověřil, že stěžovatel v dané věci nepodal dovolání, přičemž ani z ústavní stížnosti nevyplývá opak.

Bez ohledu na to, zda by bylo možné námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b tr. řádu, podání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu - oproti očekávání stěžovatele - přesto představuje.

Ve stanovisku svého pléna ze dne 4.

2014 sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

38/14 (č.

40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "Z dikce ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1.

2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné.

Pokud je v ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu).

Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům.

Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.

Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší.

Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." V bodě 28 stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17.

2014, musí být aplikováno i v dané věci.

Návrh, který je podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29.

2014 sp. zn.

ÚS 2422/14 ).

Nad rámec řečeného je přiléhavé stěžovateli připomenout, že dovozoval-li by, že dovolání by bylo bezpochyby "neefektivní", a současně by namítal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nedocenil by tím závěry, jež judikatura Ústavního soudu již dříve formulovala; kupříkladu v nálezu ze dne 23.

2004 sp. zn.

ÚS 4/04 Ústavní soud v restriktivním výkladu dovolacího důvodu spatřoval porušení zejména čl.

4 a 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jestliže uvedl, že: "... je třeba vyjít z premisy, že soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv (čl.

90 Ústavy); tuto premisu musí mít soud na vědomí vždy, když rozhoduje o právech jednotlivce.

Rozhodování soudu (...) se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce tím spíše, že čl.

4 Ústavy staví základní práva pod ochranu soudní moci." Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2016 Josef Fiala v. r. předseda senátu