Entscheidungsdetail

IV.ÚS 3077/15 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3077.15.1
Datum: 19. 11. 2015
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3077/15 ze dne 19. 11. 2015

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti MUDr. Shahrama Abdullaha Zadeha, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, směřující proti usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Brno, 1. oddělení, ze dne 19. února 2015, č. j. OKFK-3093-4205/TČ-2012-252401-C, ze dne 24. února 2015, č. j. OKFK-3093-4247/TČ-2012-252401-C, a usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Brno, ze dne 10. srpna 2015, a ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. 3 VZV 1/2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl.

2 odstavci 2, v čl.

36 odstavci 1 a v čl.

37 odstavci 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl.

6 odstavcem 1 a odstavcem 3 písmeno e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesením policejního orgánu ze dne 19. února 2015 nebyl v trestní věci stěžovatele jmenovaný tlumočník vyloučen z vykonávání tlumočnických úkonů.

Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, ze dne 10. srpna 2015, byla následná stížnost zamítnuta jako nedůvodná.

Usnesením policejního orgánu ze dne 24. února 2015 nebyl v trestní věci stěžovatele uvedený tlumočník vyloučen z vykonávání tlumočnických úkonů.

Následnou stížnost stěžovatele Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, usnesením ze dne 11. srpna 2015, zamítlo jako nedůvodnou.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že mu v jeho trestní věci byl dne 10. ledna 2015 přidělen tlumočník.

Při seznamování se spisem se s ním stěžovatel dostal do sporu, v důsledku čehož vznesl dne 18. února 2015, a poté opakovaně dne 23. února 2015, námitku podjatosti tlumočníka.

Policejní orgán jim nevyhověl, následně ani stížnostní orgán nevyhověl opravným prostředkům.

Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu k přezkumu nemeritorních rozhodnutí ( sp. zn.

III.

ÚS 62/95 či sp. zn.

III.

ÚS 511/02 ) i k fair procesu ( sp. zn.

ÚS 1677/13 ).

Stěžovatel dále obsáhle a podrobně popisuje, jaké okolnosti jej vedly k závěru, že tlumočník má nepřiměřeně úzké vazby na ambasádu jejich společné domovské země, a v důsledku toho je na službách pro ni závislý; jaký mají dle jeho názoru tyto vazby vliv na situaci stěžovatele a jeho rodiny v domovské zemi, a to s ohledem na aktivity, které vykonává pro MV ČR, respektive v rámci Evropské unie.

K dané problematice poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů: Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR), není běžnou třetí instancí, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením.

Eventuálním porušením běžných práv fyzických osob se zabývá tehdy, pokud se současně jedná o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Stěžovatel brojí proti napadeným rozhodnutím ústavní stížností podanou dne 16. října 2015 v zastoupení advokáta s plnou mocí ze dne 14. října 2015, kterou následně doplnil dne 19. října 2015 prostřednictvím jiného advokáta zmocněného 16. října 2015.

Za daného stavu se Ústavní soud s ohledem na ustanovení § 29, věta poslední, zákona o Ústavním soudu, podle kterého může mít stěžovatel v téže věci jen jednoho zástupce, nejprve zabýval zastoupením stěžovatele.

Podle § 63 zákona o Ústavním soudu se pro řízení subsidiárně použije občanský soudní řád, jehož § 28 v odstavci 3 stanoví, že zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že vypověděl plnou moc dosavadnímu.

V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti tomu, že jeho opakovaným námitkám proti tlumočníkovi policejní orgán nevyhověl a ani stížnostní orgán je neshledal jako důvodné.

Podjatost tlumočníků je upravena v ustanovení § 11 zákona č.

36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o znalcích a tlumočnících"), podle kterého nesmí tlumočník provést úkon, lze-li mít pro jeho poměr k věci, k orgánům, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti (odstavec 1); o vyloučení pak rozhoduje orgán, který tlumočníka ustanovil (odstavec 2).

Úkolem tohoto orgánu je posoudit, zda pochybnosti nejsou jen subjektivním hlediskem navrhovatele, ale zda k vyloučení existují objektivní důvody.

Stěžovatelova nespokojenost se závěry orgánů činných v trestním řízení neznamená automaticky, že jejich rozhodnutí je vadné, respektive, že zasáhlo do některého jeho zaručeného práva.

Jak policejní orgán, tak i státní zástupce v napadených rozhodnutích uvedl, proč neshledal námitky stěžovatele jako důvodné.

Z rozhodnutí je patrné, jaké námitky stěžovatel předložil a jak se s nimi orgány veřejné moci vypořádaly; případné nesrovnalosti měly fakticky jen marginální význam, přestože na nichž stěžovatel založil své námitky.

Svá rozhodnutí orgány činné v trestním řízení podrobně odůvodnily a své důvody srozumitelně vysvětlily.

Fakt, že stěžovatel i nadále pokládá svoji námitku za důvodnou, není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.

Pokud jde o tvrzené porušení čl.

36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by popsaným postupem došlo ke zkrácení stěžovatele v právu na spravedlivý proces tak, jak citované ustanovení Listiny zaručuje.

Tvrzení stěžovatele, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že orgány činné v trestním řízení v jeho tvrzené věci dospěly k jinému právnímu závěru, než je jeho, aniž by uvedl další skutečnosti, nezbývá, než hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry a stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu (např. sp. zn.

IV.

ÚS 23/93 publ. in: N 28/1 SbNU 219, též http://nalus.usoud.cz).

Pokud se týká tvrzení zásahu do práva na tlumočníka (čl.

37 odstavec 4 Listiny), ani zde stěžovatel neuvedl nic, z čeho by vyplývalo, že byl v tomto právu zkrácen.

Orgány veřejné moci postupovaly v rámci jim stanovených zákonných povinností a svá rozhodnutí řádně, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily.

Ústavní soud v nich pochybení nevidí, a proto neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho zaručených práva a svobod.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu