Entscheidungsdetail

III.ÚS 374/14 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2014:3.US.374.14.1
Datum: 29. 5. 2014
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 374/14 ze dne 29. 5. 2014

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Sládečka a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Martiny Duškové, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti výroku I a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. prosince 2013 č. j. 18 C 307/2013-178, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl.

1 odst.

1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ustanovení čl.

1, čl.

2 odst.

3, čl.

11 odst.

1, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, ustanovení čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení čl.

47 Listiny základních práv Evropské unie - zrušil shora uvedené výroky rozsudku, vydaného v její občanskoprávní věci.

Tímto rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka proti žalované (GE Money Bank, a. s.) domáhala zaplacení částky 5.600,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení (které jí mělo vzniknout tím, že bez právního důvodu účtovala poplatek za správu úvěru ve výši 150,- Kč měsíčně), dále žádala vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 600,- Kč a na náhradě nákladů řízení uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalované 6.534,- Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tomuto rozsudku obšírně oponuje, a jelikož jí předestřená argumentace je jí nepochybně známa, netřeba ji v podrobnostech rekapitulovat.

Ústavní soud je podle ustanovení čl.

83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět.

Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Podle jeho znění, účinného od 1.

2013, může být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno toliko uvedením příslušného zákonného ustanovení.

Tak Ústavní soud nyní činí, jelikož se přihlašuje ke svému standardně traktovanému názoru, že k posouzení ústavní stížnosti v smyslu citovaného § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu se může uchýlit - i navzdory jistému ústavněprávnímu potenciálu v ní vznesených námitek - rovněž za situace, kdy jsou k dispozici jeho dřívější rozhodnutí, v nichž se vypořádal se shodnou argumentací proti obdobným rozhodnutím obecných soudů, a to zejména tehdy, byl-li v nich formulovaný právní názor vyjádřen v nálezové formě.

To je právě významné v dané věci; ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek, zcela identifikuje s ústavní stížností jiného stěžovatele, o které již Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 10.

2014 sp. zn.

III.

ÚS 3725/13 (dostupný na adrese http://nalus.usoud.cz, event. www.usoud.cz), kterým ji jako nedůvodnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou zamítl.

Že se tak stalo z důvodů, které plně dopadají i na souzenou věc, se z odůvodnění nálezu podává očividně, a postačí na ně stěžovatelku odkázat.

Jen pro úplnost je přiléhavé zaznamenat, že v jeho bodu 37 uvažovaný postup Nejvyššího soudu nalezl již reálného výrazu ve Stanovisku jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23.

2014 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Výše předznamenané posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné je tím odůvodněno; Ústavní soud tomu dal výraz unesením, které přijal v senátě bez ústního jednání.

Ačkoliv nebyly splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud jednal tak, aby ústavní stížnost byla projednána bez prodlení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2014 Jan Filip v. r. předseda senátu Ústavního soudu