Entscheidungsdetail

IV.ÚS 581/13 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.581.13.1
Datum: 04.04.2013
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 581/13 ze dne 4. 4. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky TEEKANNE, s. r. o., se sídlem K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2011 č. j. 3 Cmo 318/2010-422, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným rozsudkem obecného soudu vydaným v její obchodněprávní věci bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle článku 90 Ústavy, právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), princip právní jistoty dle článku 1 odst.

1 Ústavy, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný článkem 37 odst.

3 Listiny.

Z tohoto důvodu se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci vrchnímu soudu k novému projednání.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.

2010 č. j.

19 Cm 144/2008-356 uložil stěžovatelce a společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s. r. o., zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového adventního kalendáře a zničit veškeré neprodané kusy (výroky I. a II.), sdělit žalobcům Milanu Křivánkovi a společnosti Pangea Tea, s. r. o., údaje o množství zboží a jeho ceně (výroky III. a IV.) a zaplatit každý společnosti Pangea Tea, s. r. o., přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč (výroky V. a VI.).

Vysvětlil, že stěžovatelka a druhá žalovaná se svým jednáním dopustily porušení práv Milana Křivánka k užitnému vzoru s názvem "Čajový adventní kalendář" a nekalosoutěžního jednání vůči společnosti Pangea Tea, s. r. o., která na základě licenční smlouvy uzavřené s jejím jediným společníkem Milanem Křivánkem čajové kalendáře distribuuje a prodává.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16.

2011 č. j.

3 Cmo 318/2010-422 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., ve výrocích III. a IV. pouze ve vztahu k Milanu Křivánkovi, zatímco ve vztahu ke společnosti Pangea Tea, s. r. o. rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a konečně výroky V. a VI. potvrdil v rozsahu povinnosti každé ze žalovaných zaplatit částku 50 000 Kč a ve zbytku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 26.

2012 č. j.

23 Cdo 3304/2011-465 dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.

Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že se nezabývaly její námitkou absolutní neplatnosti licenční smlouvy z důvodu nedodržení formy notářského zápisu, případně písemné formy s připojením podpisů smluvních stran učiněných před orgánem pověřeným legalizací ve smyslu ustanovení § 132 odst.

3 obchodního zákoníku.

Posouzení této otázky považuje stěžovatelka za klíčové, neboť přímo souvisí s otázkou, zda společnost Pangea Tea, s. r. o., je věci aktivně legitimována.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti.

V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný.

Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst.

1 písm. d) Ústavy].

Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Obsahem práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst.

1 Listiny a článkem 6 odst.

1 Úmluvy je garance možnosti domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (srov. článek 36 odst.

1 Listiny), což znamená oprávnění předložit zákonnému soudci svou věc k posouzení a požívat všech práv vyplývajících z postavení účastníka řízení, především práva skutkově a právně argumentovat.

Tomu pak odpovídá povinnost obecného soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti [srov. nález sp. zn.

IV.

ÚS 1834/10 ze dne 22.

11.

2010 (N 231/59 SbNU 357)].

Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá (srov. např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 439/11 ze dne 2.

2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Současně platí, že v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, musí být vždy přítomna spravedlnost jako hodnotový činitel.

Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům [srov. nález sp. zn.

ÚS 643/04 ze dne 6.

2005 (N 171/38 SbNU 367), nález sp. zn.

II.

ÚS 3168/09 ze dne 5.

2010 (N 158/58 SbNU 345), odst.

25.].

Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé.

Úkolem soudu je právě rozpoznat skrze zákon spravedlnost (srov. nález sp. zn.

IV.

ÚS 1241/12 ze dne 13.

2013, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud posoudil konkrétní okolnosti stěžovatelčina případu, přičemž dospěl k závěru, že výsledek řízení před obecnými soudy projevující se v jejich rozhodnutích naplňuje výše zmiňovanou zásadu spravedlnosti.

Toto zjištění pak vede k závěru, že prostupem a rozhodnutími obecných soudů nemohlo dojít k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu