Entscheidungsdetail

III.ÚS 494/13 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.494.13.1
Datum: 28. 2. 2013
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 494/13 ze dne 28. 2. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Přemysla Krause, insolvenčního správce dlužníka Vitamína, družstvo ovocnářů, IČ: 47048247 se sídlem Seifertovy sady 38, Kutná Hora, zastoupeného Mgr. Pavlem Ubrem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, proti části výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97, jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností napadá část výroku usnesení odvolacího soudu, jíž tento soud po zastavení odvolacího řízení stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) uložil povinnost zaplatit žalované Jitce Siváčkové na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 040,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, důvodem nesouhlasu stěžovatele s výrokem o nákladech odvolacího řízení je výše náhrady nákladů řízení, přiznané odvolacím soudem vedlejší účastnici řízení. Tento soudní výrok stěžovatel označuje za porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97 se zjišťuje, že Okresní soud v Kutné Hoře zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici řízení domáhal zaplacení částky 1 000 000,- Kč jako náhrady škody a částky 100 000,- Kč z titulu nemajetkové újmy. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení 72 000,- Kč. Stěžovatel se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal, poté však vzal své odvolání zpět a odvolací soud odvolací řízení zastavil, přičemž odvolací soud rozhodl o náhradě odvolacího řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo, že bylo v tomto rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05 ,

I. ÚS 351/05

II. ÚS 549/06

I. ÚS 1056/07

III. ÚS 1817/07

I. ÚS 1030/08

II. ÚS 622/10

a další). Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud konstatuje, že z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 439/06 ,

IV. ÚS 288/05

) napadené usnesení Krajského soudu v Praze obstojí; není výrazem svévole a lze je tudíž považovat za projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR). Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2013 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu