Entscheidungsdetail

II.ÚS 2354/12 #1

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2013:2.US.2354.12.1

Datum

22. 1. 2013

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2354/12 ze dne 22. 1. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Ivana Szipiny, zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti usnesení rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje ze dne 6. 6. 2012 sp. zn. 2005381/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 6. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodce vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel napadá usnesení rozhodce, kterým byl zamítnut jeho návrh na složení jistoty žalobcem na náhradu nákladů řízení. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Na toto vymezení navazuje na úrovni zákona ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zakládající legitimaci k podání ústavní stížnosti osobě, která tvrdí zkrácení svých ústavně zaručených práv a svobod zásahem orgánu veřejné moci. Rozhodce či stálý rozhodčí soud však za orgány veřejné moci nelze považovat; rozhodce ani rozhodčí soud nelze ztotožňovat s obecnými soudy, které vykonávají v České republice soudnictví ve smyslu čl. 81 a násl. Ústavy. Mají povahu soukromých osob, na něž sporné strany přenášejí procesní dohodou pravomoc projednat a rozhodnout jejich spor. Není-li rozhodce či stálý rozhodčí soud orgánem veřejné moci, nemůže ani jeho rozhodnutí či jiný zásah být přímo předmětem ústavní stížnosti ([srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 174/02 ze dne 15. července 2002 (U 20/27 SbNU 257) nebo nález sp. zn. I ÚS 3227/07 ze dne 8. 3. 2011 (N 37/60 SbNU 441). Obsahově totožnou ústavní stížnost stěžovatele směřující proti jinému rozhodnutí stejného rozhodce Ústavní soud již přezkoumával, přičemž ji z obdobných důvodů usnesením ze dne 23. 7. 2012 sp. zn. 2 ÚS 2517/12 odmítl. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu ani nyní nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro nepříslušnost. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2013 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj