Entscheidungsdetail

II.ÚS 1986/13 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.1986.13.1
Datum: 08.08.2013
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1986/13 ze dne 8. 8. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jitky Pourové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 958/25, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, ze dne 10. 5. 2013 č. j. 329/2013-120-STSP/2 a rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 4. 3. 2013 č. j. OD 1105/2012-16/280.13/Ap KULK 17271/2013, spojené s návrhem na přednostní projednání věci a návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou elektronicky dne 25.

2013 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl.

11 odst.

1 a 4 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, vydal stavební povolení ke stavbě silnice I/35 Bílý Kostel - Hrádek na Nisou - II. etapa, a rozhodnutí, jímž Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací, její odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka uvedla, že povolená stavba silnice I/35 se v určených stavebních objektech dotýká pozemků, u nichž jí bylo odňato nebo omezeno její vlastnické právo.

Vyvlastňovací rozhodnutí však napadla žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, dle části páté občanského soudního řádu (vedené pod sp. zn.

62 C 70/2012), o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

Vzhledem k tomu, že žaloba má podle zákona o vyvlastnění suspenzivní účinky na rozhodnutí o vyvlastnění, bylo stavební povolení vydáno za stavu, kdy není postaveno najisto, že Ředitelství silnic a dálnic ČR je oprávněným vlastníkem nebo uživatelem pozemků dotčených stavbou.

Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, stěžovatelka uvedla, že napadla rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, správní žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (vedenou pod sp. zn.

59 A 49/2013), o které dosud nebylo rozhodnuto.

Stěžovatelka však nepovažuje správní žalobu za efektivní prostředek ochrany, neboť má za to, že než o ní bude rozhodnuto, bude stavba silnice realizována nebo se dostane do fáze, kdy jakýkoliv výrok o ní bude pouze akademický.

Stavebník totiž ihned po doručení napadeného rozhodnutí zahájil skrývku orné půdy a zahájil masivní stavební práce.

S poukazem na průtahy (blíže nespecifikované) stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud za použití ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost neodmítl, neboť je důvodný předpoklad, že za dobu řízení před správním soudem jí může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Ze stejných důvodů požádala, aby Ústavní soud považoval věc za naléhavou a aby zvážil možnost odkladu vykonatelnosti napadených správních rozhodnutí.

Z vyžádaného stejnopisu žaloby proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, ze dne 10.

2013 č. j.

329/2013-120-STSP/2, podané ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a usnesení téhož soudu ze dne 2.

2013 č. j.

59 A 49/2013-64, připojeného k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 6.

2013 žalobu proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, vedenou pod sp. zn.

59 A 49/2013, které soud nepřiznal odkladný účinek.

Ústavní stížnost podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce.

Ústavní stížnost je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Takovým procesním prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti.

Stěžovatelka se domáhala připuštění ústavní stížnosti opíraje se o ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce [tj. povinnost vyčerpání všech procesních prostředků], jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

K tomuto ustanovení Ústavní soud v usnesení sp. zn.

III.

ÚS 65/98 ze dne 9.

1998 (U 28/10 SbNU 443) vyložil, že ke značným průtahům musí docházet v řízení o opravném prostředku v řádném instančním postupu, nikoliv v řízení o prostředku k ochraně práva vůbec jak má na mysli ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

V usnesení ze dne 30.

11.

2006 sp. zn.

ÚS 740/06 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud dodal, že "opravným prostředkem není ve správních věcech správní žaloba, ale až (eventuálně) následně podaný opravný prostředek napadající rozhodnutí správního soudu.

Tedy průtahy, o nichž hovoří citované ustanovení, nejsou průtahy vzniklými v řízení u soudu prvního stupně, nýbrž průtahy v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně".

Obdobně i komentářová literatura uvádí, že výjimka ze zásady přípustnosti v § 75 odst.

2 písm. b) zákona o ústavním soudu se týká jen řízení o opravném prostředku, nikoli o podaném návrhu (srov.

Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.

Zákon o Ústavním soudu, Komentář.

2. přepracované a rozšířené vydání.

Praha: C.

Beck, 2007585 s.).

Od výkladu ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jak byl podán shora, neměl Ústavní soud důvod se jakkoliv odchýlit ani v projednávané věci.

Po zjištění, že připuštění ústavní stížnosti proti rozhodnutím správních orgánů bylo odůvodněno průtahy v řízení o správní žalobě, konstatoval nenaplnění zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, což následně vedlo k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, jak již ostatně deklaroval v usnesení ze dne 20.

2013 sp. zn.

IV.

ÚS 1809/13 .

Ústavní soud připouští, že lze nalézt i názor, podle kterého lze považovat i procesní prostředky proti pravomocným rozhodnutím za prostředky opravné, popřípadě mimořádně opravné (srov.

Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.

Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007 s.

389), takový výklad ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu však v projednávané věci nesdílel.

Podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu se při projednávání návrhů Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti v poměrně brzké době po jejím doručení, a proto nepovažoval za nezbytné samostatným usnesením vyslovovat podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu naléhavost věci.

Podle ustanovení § 79 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených odst.

2 citovaného ustanovení odložit.

Při odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost pak tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti samotné; o tomto návrhu pak nerozhoduje soudce - zpravodaj, ale senát Ústavního soudu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2013 Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu