Entscheidungsdetail

II.ÚS 1232/13 #1

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2013:2.US.1232.13.1

Datum

24. 4. 2013

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1232/13 ze dne 24. 4. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Černoty, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 157/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení všech rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 157/2012, neboť soud vykládá vlastní judikaturu i právní předpisy neracionálně a nekvalifikovaně a veřejnou moc vykonává nedbale a nezákonně. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 již více než 250 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzýván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 1639/12 , sp. zn. IV. ÚS 1640/12 ,

II. ÚS 1045/13

a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně navrhovatel přímo uvádí, že zastoupen nebude. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2013 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj