Entscheidungsdetail

I.ÚS 419/13 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.419.13.1
Datum: 18. 6. 2013
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 419/13 ze dne 18. 6. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem Nuselská 375/98, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.řijna 2012, č. j. 17 Co 380/2012-95, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2012, č. j. 50 P 199/2012-71, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která v rozhodné části splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor a ústavně zaručenými právy plynoucími z čl.

32 odst.

1, čl.

37 odst.

2, čl.

37 odst.

3 a čl.

36 odst.

1, 4 Listiny základních práv a svobod.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl napadeným rozsudkem, že výživné naposledy stanovené otci na nezletilou M.

Č., rozhodnutím Okresního soudu v Mělníku č. j.

42 P 380/2004-39 ze dne 8.

2005 na částku 1 500 Kč se s účinností od 31.1.2012 zvyšuje na částku 4 800 Kč měsíčně.

Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky.

Dluh na výživném za dobu od 31.

2012 do 30.

2012 ve výši 9 000 Kč je otec povinen zaplatit ve splátkách po 1.000,--Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje červencem 2012 do zaplacení.

Řízení o úpravě styku otce s nezletilou se zastavuje.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání otce rozhodl Městský soud v Praze, že (I) rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného mění jen tak, že jeho výše činí 3 800 Kč měsíčně, jinak se v tomto výroku potvrzuje. (II) Ve výroku o dlužném výživném se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 31.

2012 do 30.

2012 ve výši 6 400 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky nejpozději do 31.

12.

2012. (III) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že při řízení před odvolacím soudem byla porušena základní procesní práva nezletilé dcery, neúčastnil-li se tohoto řízení opatrovník.

Stěžovatelka má za to, že neúčast opatrovníka, ač byl omluven, je v řízení, jehož předmětem jsou zájmy nezletilého dítěte, které má opatrovník v takovém řízení zastupovat základním pochybením a omezením práv dítěte.

Dále stěžovatelka namítá, že nebyly dostatečně prokázány majetkové poměry otce vyžádáním zprávy od bank o stavu na jeho účtech, daňového přiznání za rok 2011, údajů o kapitálových pojištěních otce, stavebních spořeních otce, podílových fondech a stavech na těchto účtech.

Rovněž měly soudy pochybit v tom, že nezjistily v souladu s ustanovením § 85 odst.

2 zákona o rodině, jaké jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů nezletilé.

Soudy dále měly opomenout přihlédnout k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.

Zdůrazňuje, že péče o nezletilou je náročnější, neboť ta je léčena pro astma bronchiale s opakovanými exacerbacemi a každé 3 měsíce dochází do ordinace specializovaného lékaře.

V této souvislosti jsou nutné klimatické ozdravné pobyty.

Stěžovatelka uvádí, že v roce 2011 měl otec nadprůměrné příjmy.

Dále stěžovatelka uvádí, že ona sama je vážně nemocná, pročež jsou její výdělkové možnosti mimořádně omezené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že obě napadená rozhodnutí jsou dostatečně konkrétně a logicky odůvodněna a nejsou z nich patrné rysy soudní svévole.

Pouze v takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout.

Ve věci se však ze strany stěžovatelky jedná pouze o polemiku s hodnotícími závěry obecných soudů, do nichž však Ústavní soud není oprávněn zasáhnout, i kdyby dospěl k vlastnímu - odlišnému - závěru (stran výše výživného).

Ani rozsah dokazování se Ústavnímu soudu nejeví nedostatečným; ve vztahu k aktuálním příjmům otce bylo dokazování odvolacím soudem doplněno.

Co do účasti opatrovníka na řízení, z rozsudku odvolacího soudu je patrno, že opatrovník se vyjádřil k odvolání otce, a navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku.

Stěžovatelka neuvádí, jak se neúčast opatrovníka na výsledku řízení měla projevit, např. jaké další důkazy a návrhy, nad rámec těch, které učinila sama, mohl činit opatrovník.

Ve věci nebylo shledáno nic, co by zakládalo význam předložených námitek z hlediska ústavnosti.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013 Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu