Entscheidungsdetail

IV.ÚS 3153/12 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.3153.12.1
Datum: 09.03.2012
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3153/12 ze dne 3. 9. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele L. M., o návrhu na zkrácení trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 17.

2012 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal, aby mu Ústavní soud zkrátil trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn.

4 T 72/2010 ze dne 21.

12.

2010.

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.

6 Tdo 794/2011 ze dne 29.

2011 (dostupné na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu shledán vinným zločinem vraždy dle § 140 odst.

1 zákona č.

40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let.

Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn.

7 To 14/2011 ze dne 1.

2011 zamítnuto, dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn.

6 Tdo 794/2011 ze dne 29.

2011 odmítnuto.

Stěžovatel momentálně vykonává trest odnětí svobody ve V.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňoval veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl.

2 odst.

3 Ústavy České republiky a čl.

2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Podle § 82 odst.

3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod.

Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn.

4 T 72/2010 ze dne 21.

12.

2010, resp. dalších na něj navazujících rozhodnutí, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o zkrácení jeho trestu.

Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí kasační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé.

Jinými slovy řečeno, Ústavní soud není oprávněn změnit trest uložený stěžovateli obecnými soudy a není ani oprávněn zkrátit jeho výkon.

Ovšem i kdyby Ústavní soud nevycházel striktně z formulací uváděných stěžovatelem a vyhodnotil by jeho návrh dle obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jehož prostřednictvím stěžovatel fakticky požaduje zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn.

4 T 72/2010 ze dne 21.

12.

2010 a dalších navazujících rozhodnutí, nemohl by se takovým podáním meritorně zabývat, neboť poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.

6 Tdo 794/2011 ze dne 29.

2011, bylo stěžovateli doručeno dne 2.

2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu, v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.

Dle sdělení krajského soudu podal stěžovatel podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že tato skutečnost nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu sp. zn.

4 T 72/2010 ze dne 21.

12.

2010 žádný vliv (tzn. vyrozumění o odložení podnětu nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval).

Samo vyrozumění o odložení podnětu pak Ústavní soud rovněž není příslušný přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 2077/12 ze dne 20.

2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku podání spočívajícího v absenci právního zastoupení (§ 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení před Ústavním soudem by to nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2012 Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj