Entscheidungsdetail

II.ÚS 2826/10 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.2826.10.1
Datum: 28. 6. 2012
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2826/10 ze dne 28. 6. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti O. L. T., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 5856/2010 ze dne 28. 7. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva v čl.

12 odst.

1, 2, čl.

11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.

1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn.

0 Nt 5856/2010, který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že příkazem k domovní prohlídce ze dne 28.

2010 sp. zn.

0 Nt 5856/2010 (dále jen "příkaz") obvodní soud nařídil v trestní věci vedené u Policie ČR Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: NPC-21/TČ-2010-209DKR-O1 domovní prohlídku bytu č.

X na adrese P., zapsaném na LV č.

XX v k.ú.

736112 Přimda, parcela st.

XY, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím.

Domovní prohlídka byla provedena dne 4.

2010.

V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení jejího práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí.

Domovní prohlídka byla dle stěžovatelky provedena na základě vadného příkazu, který trpí formálními vadami, které spočívají především v nedostatečném skutkovém odůvodnění, proč byla prohlídka nařízena, a neuvedením důvodu neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky.

Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

II.

ÚS 474/07 , sp. zn.

II.

ÚS 789/06 , sp. zn.

IV.

ÚS 1780/07 , sp. zn.

ÚS 536/06 , sp. zn.

II.

ÚS 362/06 , sp. zn.

ÚS 536/06 , sp. zn.

III.

ÚS 287/96 , sp. zn.

II.

ÚS 336/07 , sp. zn.

III.

ÚS 532/01 , sp. zn.

IV.

ÚS 2488/09 , sp. zn.

II.

ÚS 2823/07 .

Dle stěžovatelky nebyla v příkazu řádně označena osoba, u níž má být prohlídka provedena.

Jako osoba, proti které příkaz směřuje, je v příkazu označena H.

T., ve skutečnosti však předmětný byt užívá stěžovatelka a její rodina, aniž by byla v příkazu označena jako osoba, které se týká.

Na podporu svých tvrzení stěžovatelka cituje nález Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 424/2000 .

Dle stěžovatelky nebyl v příkazu řádně označen ani orgán určený k provedení domovní prohlídky.

K tomu odkazuje opětovně na nález Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 424/2000 .

Závěrem stěžovatelka namítá porušení práva na nerušené užívání majetku (vlastnické právo), kdy jí vzhledem k nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení byly při domovní prohlídce zajištěny věci v jejím vlastnictví, a to hotovost a mobilní telefon, ačkoliv stěžovatelka není obviněnou ani podezřelou.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud se ústavností napadeného příkazu již jednou zabýval, a to ve věci vedené pod sp. zn.

ÚS 2816/10 , kde se vypořádal s námitkami stěžovatele D.

N. ve věci nedostatečnosti skutkového odůvodnění, neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu i absence jména stěžovatele v příkazu.

V otázce neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti dospěl k závěru, že k částečnému pochybení obvodního soudu došlo, nicméně neodkladnost provedení prohlídky je z okolností případu i spisového materiálu zcela zřejmá.

Pochybení soudu však ústavněprávní intenzity nedosahuje a nepředstavuje ani důvod pro intervenci Ústavního soudu.

V otázce nedostatečného skutkového odůvodnění dospěl k závěru, že i přes určitou strohost odůvodnění nelze hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, když při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle počátečnosti dané fáze trestního procesu.

Ústavní soud neshledal pochybení ani v otázce absence jména stěžovatele v příkazu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvádí totožné námitky, s jakými se již Ústavní soud vypořádal ve věci vedené pod sp. zn.

ÚS 2816/10 , nemá v projednávané věci důvod se od usnesení sp. zn.

ÚS 2816/10 ze dne 16.

2011 jakkoli odchylovat a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení (srov. usnesení sp. zn.

ÚS 2816/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Stěžovatelka ve své stížnosti dále namítá, že v příkazu nebyl označen orgán určený k provedení domovní prohlídky.

K tomu Ústavní soud uvádí, že v odůvodnění příkazu je sice uvedeno, že dle § 83 odst.

2 trestního řádu se přikazuje, aby výkon domovní prohlídky provedl orgán Policie ČR, v příkazu je však také uvedeno, že trestní věc je vedena u PO ČR NPC SKPV a je uvedena i konkrétní spisová značka, pod kterou ji Policie ČR, Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování vede.

Dle Ústavního soudu z napadeného příkazu tedy vyplývá, který konkrétní orgán má domovní prohlídku provést.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené neshledal tuto námitku důvodnou.

K námitce stěžovatelky ve věci zajištění věcí v jejím osobním vlastnictví Ústavní soud uvádí, že s ohledem na smysl a účel institutu zajištění majetkových hodnot, se jedná o tzv. legitimní výluku z ochrany vlastnictví.

Tato výluka je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. obdobně vzhledem k ustanovení § 79a trestního řádu usnesení sp. zn.

II.

ÚS 702/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Ústavní soud neshledal porušení v zákoně specifikovaných podmínek pro využití tohoto institutu a s přihlédnutím ke všem okolnostem neshledal ani znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli.

Vzhledem k tomu, že Ústavní neshledal porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu nic jiného než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2012 Stanislav Balík, v. r. předseda senátu