Entscheidungsdetail

II.ÚS 1635/12 #1

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2012:2.US.1635.12.1

Datum

31. 5. 2012

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1635/12 ze dne 31. 5. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Č., právně nezastoupen, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 ve věci sp. zn. 6 As 39/2011, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno jeho základní právo garantované mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z mnoha řízení o návrzích, jež navrhovatel v minulosti Ústavnímu soudu směřoval, vyplývá, že ignoruje povinné zastoupení advokátem (ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), přestože byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, stejně jako o postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 257/09 ,

IV. ÚS 424/09

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

). Tvrzení uvedená navrhovatelem v jeho podání na této skutečnosti nic nemění. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech navrhovatele opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud postupoval v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) a za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2012 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj