Entscheidungsdetail

I.ÚS 1221/12 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.1221.12.1
Datum: 22. 5. 2012
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1221/12 ze dne 22. 5. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská 634, proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 1. 2012 č. j. 17 T 87/2011 a dále proti jinému zásahu Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 87/2011, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, kterým prý došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a k porušení základního práva dle čl.

8 odst.

3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud "zakázal Okresnímu soudu v Trutnově v pokračování porušování práv spočívající v porušování čl.

6 odst.

3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jež má dosud za následek, že P.

H. nemůže dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě.".

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 18.

2012 sp. zn.

17 T 87/2011 bylo rozhodnuto, že podle § 72 odst.

3 tr. řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě a že podle § 71a tr. řádu se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá.

Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Trutnově a u Krajského soudu v Hradci Králové, že stěžovatel proti napadenému usnesení okresního soudu podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.

2012 zamítnuta; k jeho doručení stěžovateli došlo dne 19.

2012.

Stěžovatel však ústavní stížnost o toto druhostupňové rozhodnutí nerozšířil, a to i když ústavní stížnost sepsaná advokátem je datována až dne 11.

2012.

Z ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") plyne, že fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, je oprávněna podat ústavní stížnost.

Podle ustanovení odst.

3 téhož ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Proti napadenému rozhodnutí okresního soudu mohl stěžovatel podat - a též skutečně podal - stížnost ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Právě rozhodnutí krajského soudu o podané stížnosti bylo tak třeba považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelových práv.

Toto rozhodnutí však stěžovatel - jak již bylo uvedeno - ústavní stížností nenapadl.

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele.

K této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; proto v případech, kdy rozhodnutí o posledním dostupném procesním prostředku napadeno není, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou.

Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující toliko proti rozhodnutí okresního soudu by totiž vedlo k tomu, že by jím zůstalo nedotčeno rozhodnutí soudu stížnostního, což by bylo ve svém důsledku v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovateli samotnému nelze vytýkat neznalost procesních podmínek, jejichž naplnění je nezbytným předpokladem možnosti Ústavního soudu přezkoumat opodstatněnost, popřípadě důvodnost námitek v ústavní stížnosti předložených.

Právě pro potřebu kvalifikovaně formulovaného stížnostního žádání, spojenou s požadavkem jeho řádného odůvodnění, zakotvuje zákon o Ústavním soud povinnost právního zastoupení stěžovatelů advokátem od samého počátku řízení před Ústavním soudem.

Za tohoto stavu musel Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Ústavní soud dodává, že stěžovateli nic nebrání - pokud bude chtít - aby podal novou ústavní stížnost, která napadne i rozhodnutí krajského soudu zamítající jeho stížnost, v níž předloží i argumentaci proti němu.

Stěžovatel podal ústavní stížnost též proti tzv. jinému zásahu Okresního soudu v Trutnově (srov. výše str.

1).

Leč, v meritu jeho trestní věci byl již vydán rozsudek o vině a trestu dne 18.

2012 sp. zn.

17 T 87/2011; to plyne i z toho, že stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil odvolání proti tomuto rozsudku.

Stěžovatel tak podal řádný opravný prostředek, o kterém dosud nebylo rozhodnuto; jak zjistil Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Hradci Králové, zde bylo teprve nařízeno veřejné zasedání.

Proto - vzhledem k tomu - že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, musel Ústavní soud i v této části ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2012 Vojen Güttler soudce zpravodaj