Entscheidungsdetail

IV.ÚS 3205/10 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.3205.10.1
Datum: 21. 3. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3205/10 ze dne 21. 3. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu L. O. a N. O., obou právně zastoupených JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Teryngel & partneři Praha 5, Ke Klimentce 15, směřující proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č.j. 11 To 90/2009-2128, a Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2010, č.j. 7 Tdo 896/2010-2309, a proti jinému zásahu veřejné moci takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 11. listopadu 2010 podání navrhovatelů, kterým se domáhali zrušení v návrhu napadených rozhodnutí obecných soudů.

Navrhovatelé ve svém podání uvedli, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejich zaručených práv, zakotvených v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, nedoručování na jejich adresu v Londýně pak bylo jiným zásahem orgánu veřejné moci.

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. října 2007, č.j.

6 T 22/2007-1844, byli navrhovatelé shledáni vinnými z spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 odst.

1 a 3 písm. b) trestního zákona a trestného činu poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst.

1 písm. a) trestního zákona.

Za to byl navrhovatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. února 2006, sp. zn.

2 T 12/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2006, sp. zn.

11 To 185/2006; a navrhovatelka k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Současně byli ve vymezeném rozsahu zproštěni obžaloby.

K odvolání navrhovatelů Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2008, č.j.

11 To 87/2008-1956, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

V té době byl navrhovatel propuštěn z vazby (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č.j.

11 To 26/2008-1946).

Dne 28. srpna 2008 vydal Okresní soud v Kladně nový rozsudek, č.j.

6 T 22/2007-2032, kdy výrok o vině i trestu byl shodný jako v rozsudku předchozím.

Ještě než bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelů, tito odjeli na dovolenou do Londýna, kde navrhovatel "omarodil", o čemž dopisem ze dne 2. ledna 2009 informoval svého probačního pracovníka s tím, že ihned, jakmile se uzdraví, se do České republiky vrátí, neboť jeho úmyslem není vyhýbat se trestnímu řízení (č.l.

2108).

S ohledem na skutečnost, že se navrhovatelé nevrátili (dosud) rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 13. ledna 2009, č.j.

6 T 22/2007-2112, o vedení řízení proti uprchlým.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze, bylo odvolání navrhovatelů zamítnuto, jejich dovolání bylo odmítnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu.

Ústavní soud se nejprve zabýval procesními náležitostmi podání.

V návrhu právní zástupce dovodil, že lhůta k podání je zachována, neboť napadené "...Usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo obhájci doručeno dne 13.9.2010 (nelze však vyloučit, že již dne 3.9.2010, neboť v tomto směru je podací razítko kanceláře nejasné).

Nic to však nemění na tom, že obviněným nebylo doručeno na adresu, která je orgánům činným v trestním řízení známa, ačkoliv doručeno být mělo, stejně jako rozhodnutí předchozí...".

Na přiložené kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu je umístěn otisk razítka advokátní kanceláře s datem 3. září 2010, před které je rukou dopsána jednička.

Ústavní soud nemá pochyby o doručení zásilky dne 3. září 2010, tím spíše, když takový údaj je v souladu s doručenkou uvedeného rozhodnutí právnímu zástupci založenou ve spisu.

Podle ustanovení § 306 odst.

1 trestního řádu se všechny písemnosti určené pro obviněného, vůči němuž je vedeno řízení proti uprchlému, doručují toliko obhájci.

Nelze proto očekávat, že by orgány činné v trestním řízení doručovaly obviněnému či obžalovanému, byť by jeho adresu znaly.

Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakožto poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práv stěžovatele přiznává (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy bylo doručováno výhradně právnímu zástupci navrhovatelů.

Navrhovatelům nemělo být (a taky nebylo) doručováno vůbec, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v úterý 3. listopadu 2010.

Právní zástupce podal návrh ústavní stížnosti k poštovní přepravě teprve dne 10. listopadu 2010.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání.

Proto Ústavní soud rozhodnul jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2011 JUDr.

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka