Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2954/10 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.2954.10.1
Datum: 01.12.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2954/10 ze dne 12. 1. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. K., právně zastoupeného JUDr. Petrem Karpetou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Stonava, U Dolu ČSM Sever 1077, směřující proti usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 2. srpna 2010, č.j. 9 T 59/2010-1715, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2010, č.j. 6 To 463/2010-1778, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn.

1 To 463/2010-1778.

Na základě sdělení Ústavního soudu stěžovatel dodatečně opravil označení napadeného rozhodnutí krajského soudu, jemuž vytýkal zásah do svého ústavně zaručeného práva na na rovnost, zakotveného v čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl.

40 odst.

3 Listiny, a dále práva na osobní svobodu zakotveného v čl.

8 odst.

5 Listiny.

Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Karviné nepřijal písemný slib stěžovatele a současně zamítl jeho žádost o propuštění na svobodu.

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost proti rozhodnutí soudu prvého stupně.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a následně, dne 4. listopadu 2009 byl usnesením Okresního soudu v Karviné sp. zn.

10 Nt 283/2009, o vzetí do vazby.

Dne 19. července 2010 požádal stěžovatel o propuštění z vazby, o němž bylo rozhodnuto shora citovaným způsobem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že od počátku namítal neexistenci vazebních důvodů, s níž se však okresní soud nevypořádal.

Odkázal k tomu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (Scott v.

Španělsko z 18. prosince 1996, č.

21335/93, odst.

74, 83; Český v.

Česká republika ze dne 6. června 2000, č.

33644/96 odst.

76; Barfuss v.

Česká republika ze dne 31. července 2000, č.

35848/97 odst.

65, 66) a z toho plynoucí judikaturu Ústavního soudu ( sp. zn.

ÚS 1252/08 ; III.

ÚS 103/99; I.

ÚS 432/01; I.

ÚS 556/03; III.

ÚS 612/06; I.

ÚS 734/08; III.

ÚS 605/04 a další).

V této situaci namítá stěžovatel i nepřiléhavost odůvodnění usnesení krajského soudu, který dovodil uložení výrazného nepodmíněného trestu.

Stěžovatel má za to, že v jeho případě bylo o jeho vazbě rozhodnuto nepřiměřeně restriktivně, a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Za Okresní soud v Karviné se vyjádřil předseda senátu 9 T, který uvedl, že o vazbě bylo rozhodnuto po výslechu stěžovatele v rámci hlavní líčení.

Nedošlo přitom k porušení práv stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti.

Odkázal na pokračující hlavní líčení (10. a 11. listopadu 2010), na nichž se očekávalo vyhlášení rozhodnutí.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil za Krajský soud v Ostravě předseda senátu 1 To, který Ústavnímu soudu sdělil, že spisová značka 1 To 463/2010, kterou stěžovatel napadl ve své ústavní stížnosti se týkala opravného prostředku proti rozhodnutí Okresního soudu v v Ostravě sp. zn.

0 PP 179/2010 ze dne 30. června 2010, tedy řízení o podmínečném propuštění L.S. - jiné osoby.

Následně, poté, co stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce opravil spisovou značku napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, odkázal předseda senátu 6 To na odůvodnění rozhodnutí o stížnosti.

Uvedl rovněž, že nemá k dispozici spis soudu prvého stupně, neboť na dny 25. a 26. ledna 2011 je Okresním soudem v Karviné nařízeno další hlavní líčení.

Uvedená vyjádření nepřinesla novou argumentaci či stanoviska, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal, neboť z nich při rozhodování nevycházel.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných stěžovatelů umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na zákonem vyžadovanou existenci konkrétních skutečností.

V daném případě je stěžovatel stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst.

1 a 2 písm. a) zákona č.

140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon").

Jak již uvedeno, usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn.

10 Nt 283/2009, byl stěžovatel vzat do vazby.

O jeho vazbě rozhodoval Okresní soud v Karviné i dne 24. června 2010, č.j.

9 T 59/2010-1566, kdy rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů daných v § 67 písm. a) a c) trestního řádu, přičemž nebyl přijat jeho písemný slib.

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. července 2010.

Následně podal stěžovatel žádost, o níž bylo rozhodnuto shora napadenými usneseními.

Ještě dříve než se stěžovatel se svým podáním obrátil na Ústavní soud, bylo o jeho vazbě rozhodováno znovu.

Rozhodnutí Okresního soudu v Karviné o ponechání ve vazbě ze dne 1. října 2010, sp. zn.

9 T 59/2010, napadl stížností kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. října 2010, sp. zn.

6 To 578/2010, odmítl.

Naposledy rozhodl o vazbě stěžovatele Okresní soud v Karviné dne 30. prosince 2010, sp. zn.

9 T 59/2010.

Toto rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, neboť stěžovatel jej napadl stížností.

Trestní řízení se týká nejen stěžovatele, ale i dalších desíti osob a jedná se o rozsáhlou trestnou činnost, přičemž stěžovatel se obdobného jednání dopustil i dříve, byť u něj platila fikce neodsouzení.

V projednávané věci soudy přihlédly ke skutečnosti, že stěžovatel nemá žádné stálé vazby k místu bydliště, nemá žádné zaměstnání ani pravidelný příjem.

Právě tyto okolnosti vedly soudy k závěru o důvodnosti vazby.

Stěžovatel však tyto důvody za dostatečné nepovažuje a opakovaně ve vazebních věcech namítá i nesprávnost postupu ve věci samé.

Tyto námitky stěžovatel předkládá i v ústavní stížnosti, ačkoliv se s nimi opakovaně vypořádal jak Okresní soud v Karviné, tak i Krajský soud v Ostravě v dalších rozhodováních o vazbě stěžovatele.

V dané věci Ústavní soud ve zjištěných skutečnostech neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2011 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu