Entscheidungsdetail

IV.ÚS 1629/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.1629.11.1
Datum: 13. 6. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1629/11 ze dne 13. 6. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 13. června 2011 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti M. H., zastoupené JUDr. Marií Vondráčkovou, advokátkou, AK se sídlem Zborovská 19, 150 00 Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 5. 2000 sp. zn. 17 C 815/2000, j.č. DP 9589450, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 6. 2000 sp. zn. 17 C 815/2000, j.č. DP 9589450, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv zaručených v čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a porušení čl.

90, čl.

95 odst.

1 a čl.

96 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení 206 Kč.

Napadeným rozsudkem uložil Obvodní soud pro Prahu 7 stěžovatelce (v řízení v postavení žalované) zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m.

Prahy, a. s., částku 206,- Kč z titulu nezaplaceného jízdného, jakož i náklady řízení ve výši 1 305 Kč.

Rozsudek byl vydán v řízení, v němž stěžovatelku zastupovala opatrovnice V.

B., pracovnice Obvodního soudu pro Prahu 7, ustanovená soudem podle § 29 o. s. ř. ústavní stížností napadeným usnesením.

Rozsudek nabyl právní moci dne 24.

2000.

Stěžovatelka uvedla, že se o existenci napadených rozhodnutí dověděla až dne 4.

2011, kdy jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinné, k jejich vydání došlo právě na základě napadeného rozsudku.

Po nahlédnutí do spisu dne 11.

2011 zjistila skutečnosti týkající se nalézacího řízení a vysvětlila, že v době, kdy probíhalo, se dlouhodobě zdržovala v zahraničí, a nikoliv na adrese uvedené žalobcem v žalobě.

Stěžovatelka tak neměla možnost čerpat všechny opravné prostředky a neučinila tak ani opatrovnice.

S odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu stěžovatelka zpochybnila objektivitu opatrovníka a jeho schopnost hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení, kterého zastupoval, je-li jím zaměstnanec téhož soudu, jak se stalo i v jejím případě, a navrhla, aby Ústavní soud zrušil jak usnesení o ustanovení opatrovníka pro řízení, tak i rozsudek ve věci samé.

Vzhledem k probíhajícímu exekučnímu řízení stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání z hlediska přípustnosti.

V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není a že ústavní stížnost je nepřípustná.

Zákonem č.

7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8.

2009 a účinným ode dne 1.

2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle § 229 odst.

1 písm. h) o. s. ř. ve znění zákona č.

7/2009 Sb. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle § 234 odst.

5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst.

1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Dozvěděla-li se stěžovatelka o existenci napadeného rozsudku (a usnesení) z exekučního příkazu doručeného jí dne 4.

2011, měla (a stále má) k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 27.

2009 ve věci sp. zn.

IV.

ÚS 1277/09 , dostupné v el. podobě).

Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatelky u obecných soudů.

Podle ustanovení § 79 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených odst.

2 citovaného ustanovení odložit.

Při odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost pak tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti samotné; o tomto návrhu pak nerozhoduje soudce-zpravodaj, ale senát Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. června 2011 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu