Entscheidungsdetail

III.ÚS 636/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:3.US.636.11.1
Datum: 04.06.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 636/11 ze dne 6. 4. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem v Horšovském Týně, nám. Republiky 108, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, MBA, Exekutorský úřad Plzeň-jih, ze dne 3. 1. 2011 sp. zn. 16 EX 2767/07, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1.

2011 a doplněné podáním ze dne 10.

2011, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudního exekutora pro blíže nespecifikovaný zásah do práv zajištěných Listinou základních práv a svobod.

Stěžovatelka spatřuje porušení základních práv, jak plyne z odůvodnění její ústavní stížnosti, v podstatě v tom, že exekutor požadoval složení vysoké zálohy na exekuci v době, kdy exekuce již několik let probíhala.

Bez uvedení dalších konkrétních argumentů tvrdí, že náklady exekuce nebyly vyúčtovány co do výše a důvodů.

Stěžovatelka dále uvádí, že vede proti povinnému u téhož exekutora v téže věci dvě exekuce.

Namítá, že podle svých možností poskytovala exekutorovi potřebnou součinnost a exekutor mohl o majetkových poměrech povinného zjistit víc rozhodujících skutečností.

Z obsahu k ústavní stížnosti připojených příloh vyplývá, že Okresní soud ve Zlíně nařídil dne 20.

2007 pod č. j.

13 Nc 309/2007-13 exekuci na majetek vedlejšího účastníka pro vymožení pohledávky stěžovatelky.

Ústavní stížností napadeným usnesením soudní exekutor vyzval stěžovatelku k úhradě zálohy na exekuční řízení vedené pod sp. zn.

16 Ex 2767/07, ve smyslu § 90 odst.

3 zákona č.

120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen "exekuční řád"), a § 12 odst.

1 a 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č.

330/2001 Sb., v platném znění.

Vzhledem k tomu, že záloha na náklady exekučního řízení nebyla ve stanovené lhůtě 3 dnů uhrazena, soudní exekutor usnesením ze dne 12.

2011 sp. zn.

16 Ex 2767/07 exekuční řízení zastavil podle § 55 odst.

5 exekučního řádu.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost dle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity.

Princip subsidiarity pak nalezl své konkrétní vyjádření v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky k ochraně práva, a to nejen opravné procesní prostředky, ale též další prostředky v jiných řízeních, které jsou způsobilé vést k ochraně práv.

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá usnesení soudního exekutora, kterým jí byla ve smyslu § 90 odst.

3 exekučního řádu uložena povinnost složit zálohu na náklady exekuce.

V důsledku toho, že stěžovatelka uvedenou povinnost nesplnila, soudní exekutor rozhodl na základě § 55 odst.

5 exekučního řádu o zastavení exekuce.

K zastavení exekuce, v případě nesložení zálohy na náklady exekuce, dochází ve smyslu uvedeného ustanovení přímo ze zákona.

Toto rozhodnutí stěžovatelka v ústavní stížnosti nenapadá.

Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 55c odst.

3 exekučního řádu není proti příkazu k náhradě nákladů exekuce přípustný opravný prostředek, zabýval se Ústavní soud otázkou, zda, s přihlédnutím k subsidiaritě ústavní stížnosti, vůči napadenému usnesení není možné použít prostředek nápravy v rámci soustavy obecných soudů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že takovým prostředkem nápravy a způsobilé ochrany je odvolání proti usnesení o zastavení exekučního řízení ve smyslu § 55c exekučního řádu ve spojení s § 204 OSŘ.

Tento způsob obrany však zatím stěžovatelka nevyužila, alespoň to z obsahu její ústavní stížnosti nevyplývá, a nevyčerpala tak dosud všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu); proto byla její ústavní stížnost jako nepřípustná podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelkou tvrzené pochybení soudního exekutora je řešitelné orgány veřejné moci v jiných řízeních a že zásah Ústavního soudu není možný ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

Lze shrnout, že stěžovatelka má k dispozici jiné prostředky k ochraně svých práv a je na ní, zda je využije.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2011 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu