Entscheidungsdetail

III.ÚS 3110/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:3.US.3110.11.1
Datum: 11.10.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3110/11 ze dne 10. 11. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti TEMPLUM - společenské hry s. r. o., se sídlem Radlická 49, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2011 č. j. 12 Co 288/2011-78 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. dubna 2011 č. j. 28 C 89/2010-45, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2011 a označeném jako ústavní stížnost, stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011 č. j. 12 Co 288/2011-78 "v plném rozsahu" a "v napadeném 50% rozsahu" zrušil i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 4. 2011 č. j. 28 C 89/2010-45. Současně stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí stát. Z podání stěžovatelky je zřejmé, že nebylo sepsáno advokátem, a přesto, že stěžovatelka připojila k návrhu plnou moc, kterou zmocnila k zastupování v řízení před Ústavním soudem JUDr. O. R., není tato plná moc jmenovaným advokátem akceptována. Ústavní soud z důvodu procesní ekonomie nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady návrhu spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a také ve skutečnosti, že její návrh nebyl sepsán jí zmocněným advokátem, neboť ověřil, že stěžovatelka byla již v řadě dalších řízení před Ústavním soudem (např. řízení vedená pod sp. zn. II. ÚS 1599/10 ,

I. ÚS 2032/10

III. ÚS 2341/10

I. ÚS 2831/10

III. ÚS 317/11

II. ÚS 1730/11

) opakovaně poučována o podmínkách a náležitostech stanovených zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelka byla před podáním předmětného návrhu také velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek, neboť i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem odstranit vady jejích podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty. Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v projednávané věci, pokud mu vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost. Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání a poskytoval jí k takovému postupu přiměřenou lhůtu. Ústavní soud proto, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2011 Jan Musil soudce zpravodaj