Entscheidungsdetail

II.ÚS 845/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.845.11.1
Datum: 04.05.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 845/11 ze dne 5. 4. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Mgr. J. D., zastoupené Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2010 č. j. 22 Co 2319/2010-282 a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. srpna 2010 č. j. 2 C 30/2008-264, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných pravomocných usnesení obecných soudů pro porušení jejího ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Napadenými rozhodnutími byla přiznána znaleckému ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. za podaný znalecký posudek odměna, náhrada hotových výdajů a 20 % daň z odměny v celkové výši 37.613,- Kč.

Úkolem znaleckého ústavu bylo stanovit obvyklou cenu nemovitosti v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26.

2010 č. j.

2 C 30/2008-198 ustanovil jmenovaný ústav k podání znaleckého posudku.

V citovaném usnesení však chybí jakákoli zmínka o prvním znaleckém posudku vypracovaném v dané věci a ani z něj nevyplývá, že se mělo jednat o revizní posudek k tomuto posudku.

Tato skutečnost stěžovatelce nebyla známa a soudem nebyla tvrzena ani v době vydání napadeného prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o znalečném.

Dozvěděla se o ní až z odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že v dané věci nenařídil ústní jednání a ani jiným způsobem jí neumožnil se k povaze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem vyjádřit, přestože ji považoval za rozhodnou pro rozhodnutí.

Jeho postup je tudíž v rozporu s požadavkem předvídatelnosti soudních rozhodnutí a napadené rozhodnutí je nezákonné.

Ústavní soud je podle čl.

83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací pravomoci těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

K povaze rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovuje znalce (§ 127 o. s. ř.) či (následně) rozhoduje o znalečném (§ 139 odst.

2 o. s. ř.), jakož i ke způsobilosti těchto rozhodnutí zasáhnout do základních práv účastníků řízení, se Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 29.

2005 sp. zn.

III.

ÚS 292/05 (U 23/38 SbNU 587).

Vycházeje z toho, že jde o rozhodnutí nemeritorní povahy, konstatoval, že "samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen".

K zásahu do těchto práv by mohlo dojít "až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení", z čehož plyne, že "teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele".

Uvedené závěry se uplatní i v projednávané věci.

Stěžovatelka ústavní stížností napadá pouze rozhodnutí obecných soudů o přiznání znalečného ustanovenému znaleckému ústavu, které však ve světle výše uvedeného není samo o sobě nadáno schopností zasáhnout do jejích ústavně zaručených práv.

Pouze nad rámec je možno poznamenat, že stěžovatelce mohlo být zřejmé, jaký cíl byl v dané věci sledován ustanovením jmenovaného ústavu k podání znaleckého posudku, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, stěžovatelka ve vyjádření ze dne 12.

2010 namítala, že první znalecký posudek je nepřezkoumatelný a jako důkaz nepoužitelný, navrhovala k němu nepřihlížet a žádala o vypracování nového znaleckého posudku, a to konkrétně znaleckým ústavem A-Consult plus spol. s r. o. se sídlem v Praze (str.

4 uvedeného usnesení).

Pokud jde o námitku, že soud druhého stupně rozhodl o jejím odvolání bez nařízení ústního jednání, je nutno připomenout, že k takovému postupu jej v daném případě opravňuje ustanovení § 214 odst.

2 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že napadenými usneseními obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2011 Jiří Nykodým předseda senátu