Entscheidungsdetail

II.ÚS 3199/10 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.3199.10.1
Datum: 03.02.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 3199/10 ze dne 2. 3. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele J. Ž., zastoupeného Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem, se sídlem v Brně, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 1 Nt 407/2010, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se dne 10.

11.

2010 obrátil na Ústavní soud s přípisem označeným jako "Stížnost k Ústavnímu soudu České republiky".

Stížnost podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7.

10.

2010, sp. zn.

1 Nt 407/2010, jímž byl vzat do předběžné vazby.

V podání - stručně shrnuto - uvedl, že obava z útěku byla a je v případě jeho osoby lichá a k vydání předmětného rozhodnutí nebyly splněny potřebné předpoklady.

Protože uvedené podání nemělo náležitosti ústavní stížnosti, jak to vyžaduje zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván přípisem datovaným dnem 16.

11.

2010 k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení; přípis obsahoval podrobné pokyny, jak při nápravě formálních nedostatků postupovat.

Současně byl stěžovatel upozorněn, že pokud se tak nestane, bude jeho návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 6.

12.

2010 požádal stěžovatel o prodloužení stanovené lhůty s tím, že jedná s Českou advokátní komorou o určení advokáta.

Soudce zpravodaj mu tedy přípisem ze dne 9.

12.

2010 určil novou třicetidenní lhůtu.

Stěžovatel reagoval přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 21.

12.

2010, jímž požádal o ustanovení Mgr.

Ondřeje Adametze, advokáta v Brně, zástupcem pro řízení o ústavní stížnosti.

K přípisu připojil rozhodnutí České advokátní komory o určení jmenovaného advokáta zástupcem v této věci.

Soudce zpravodaj stěžovatele (přípisem ze dne 11.

2011) upozornil, že Ústavní soud stěžovatelům zastoupení nezajišťuje a advokáty v poskytnutí právní služby neustanovuje.

Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory podle § 18 odst.

2, § 45 odst.

2 písm. a) zákona č.

85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu.

Takové rozhodnutí v případě stěžovatele Česká advokátní komora také vydala.

Toto rozhodnutí ovšem nenahrazuje plnou moc; tu je potřeba určenému advokátu udělit a Ústavnímu soudu jejím předložením zastoupení doložit.

Současně byla stěžovateli k nápravě formálních vad stanovena nová třicetidenní lhůta k odstranění formálních vad podání a znovu se mu dostalo poučení o následcích nesplnění této výzvy.

Přípis byl zaslán na vědomí i jmenovanému advokátovi.

Nato (dne 14.

20011) doručil Mgr.

Adametz Ústavnímu soudu spolu s průvodním dopisem kopii oznámení, kterou zaslal v dané kauze České advokátní komoře.

Z ní vyplývá, že navštívil stěžovatele ve Vazební věznici Brno a po konzultaci případu dospěl k závěru, že podání ústavní stížnosti je zjevně bezdůvodné, navíc nebyly ještě ani vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky nápravy.

Stěžovatele na tyto skutečnosti upozornil a sepsal o tom záznam, který ovšem stěžovatel odmítl podepsat.

V řízení o vydání do ciziny krom toho stěžovatele zastupuje ustanovený obhájce.

Dne 20.

2011 jmenovaný advokát v rámci nahlížení do spisu předložil plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Stěžovatel pak na poslední výzvu reagoval (přípisem doručeným dne 3.

2011) ještě sám sdělením, že podepsal - výše zmíněnou - plnou moc a předložil úřední záznam o podání vysvětlení pořízený s ním Policií České republiky, obvodním oddělením Buchlovice, z něhož má vyplývat, že "neobdržel žádný právoplatný rozsudek ... na česku adresu".

Jak vyplývá z údajů na vrácené doručence, výzvu ze dne 11.

2011, jíž byla naposledy prodloužena lhůta, stěžovatel převzal dne 13.

2011; od toho dne mu počala plynout ve výzvě určená lhůta k nápravě vytčených vad.

Ve stanovené lhůtě, resp. až do dne rozhodnutí o návrhu, však stěžovatel v intencích výzvy soudce zpravodaje nereagoval.

V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé zastoupeni advokátem (§ 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), a to již při jejím podání.

Ústavní soud ve stanovisku Pl.

ÚS-st.

1/96 (ST 1/9 SbNU 471) konstatoval: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení.

Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení." Je sice pravda, že v nyní posuzovaném případě advokát předložil plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem, ovšem učinil tak pouze v souvislosti s nahlížením do spisu.

Povinnost stěžovatele být v řízení zastoupen advokátem uložená zákonem o Ústavním soudu není splněna formálním založením plné moci do spisu.

Je nutné, aby advokát kvalifikovaně zpracoval samotnou ústavní stížnost, eventuálně se alespoň výslovně ztotožnil s podáním stěžovatele.

To se zde nestalo.

Předmětná plná moc tak mohla vyvolat pouze ten účinek, že usnesení bude doručováno zmocněnému advokátu.

Navíc ve stanovené lhůtě, resp. až do dne rozhodnutí o návrhu, nebyly odstraněny ani ostatní nedostatky bránící tomu, aby Ústavní soud mohl návrh považovat za ústavní stížnost a zabývat se jejím obsahem.

V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby návrh vykazoval alespoň minimální formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; musí z něho být patrno, které věci se týká a co se jím sleduje.

Znění stížnostního návrhu, tedy toho, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, pak musí odpovídat znění zákona.

Text podání musí obsahovat pravdivé a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností a též ústavněprávní argumentaci, tedy označení základních práv, která měla být naříkaným aktem či jednáním dotčena, včetně výkladu, proč se tak stěžovatel domnívá.

Nic z toho přípis stěžovatele nesplňoval.

Konečně k podání nebyla v rozporu s dikcí zákona o Ústavním soudu připojena kopie napadeného rozhodnutí.

Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2011 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj