Entscheidungsdetail

II.ÚS 1443/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.1443.11.1
Datum: 06.02.2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1443/11 ze dne 2. 6. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. N. a J. N., oba zastoupeni Mgr. Janem Hruškou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Římská 84/10, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 7 Nc 644/2011 ze dne 18. 4. 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr.

Ivana Průšová není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn.

9 C 287/2010.

Stěžovatelé se závěry krajského soudu nesouhlasí, jsou přesvědčeni, že důkazy jimi předložené v souvislosti s uplatněním námitky podjatosti i samo odůvodnění napadeného rozhodnutí prokazují, že jmenovaná soudkyně podjatá je.

Rozhodnutí krajského soudu považují za formální, bez vážného zájmu rozhodnout ve věci s přihlédnutím ke všem skutečnostem tvrzeným stěžovateli.

Byť zdánlivě neexistuje poměr soudkyně k věci, z předložených důkazů lze dovozovat poměr k účastníkům řízení.

Sama soudkyně zaslala přípis, v němž uvádí skutečnosti týkající se "role" jejího manžela ve sporech vedených stěžovateli s jejich sousedy - manželi D., zmiňuje se o vzájemné informovanosti manželů o těchto skutečnostech a o námitce podjatosti vznesené v jiném řízení.

Dle stěžovatelů i pouhou informovanost o přátelích a sporech souvisejících se stěžovateli, nelze ve vztahu k námitce podjatosti přehlížet.

Je rozumově uchopitelné a logické, že manželé spolu standardně řeší své zájmy, pracovní aktivity, přátele a nepřátele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatelé se ze strany Ústavního soudu domáhají přehodnocení závěrů krajského soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejich právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již tento soud vypořádal.

Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp.zn.

9 C 287/2010 se žalobce společnost Šance Týn nad Vltavou spol. s r.o. domáhá po stěžovatelích (jako žalovaných) zaplacení 800 000 Kč.

Soudkyně okresního soudu JUDr.

Ivana Průšová sdělila právnímu zástupci stěžovatelů, že žalovaní podali žádost hejtmanovi Jihočeského kraje o dohled nad řízením Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, týkajícím se změny územního rozhodnutí MÚ Písek, přičemž dovozují ovlivnění dotčeného řízení jejím manželem.

S ohledem na uvedené skutečnosti požádala o sdělení, zda stěžovatelé namítají její podjatost.

Stěžovateli následně vznesené námitce podjatosti jmenované soudkyně nebylo krajským soudem vyhověno.

Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soudkyně shora zmiňovaný přípis zaslala účastníkům řízení z opatrnosti, sama se však podjatá necítí a zcela odmítá, že by jakýmkoliv způsobem zasahovala do záležitostí stěžovatelů.

Je jí pouze obecně známo, že stěžovatelé mají neshody se svými sousedy, manželi D.

Dle soudu z ničeho nevyplývají okolnosti, dle nichž by soudkyně, projednávající věc podle rozvrhu práce, měla mít k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům nějaký vztah, vzbuzující pochybnosti o její podjatosti.

Skutečnost, že manžel soudkyně byl starostou města Písku a nyní je ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje, ani s přihlédnutím k tomu, že udržuje osobnější vztahy s manželi D. (v rámci sportovních aktivit) nezakládá sama o sobě pochybnosti o podjatosti jeho manželky v jiném sporu vedeném se stěžovateli jiným žalobcem.

V řízení nebylo prokázáno a stěžovatelé ani netvrdili, že by soudkyně měla být vedena a ovlivňována stanovisky svého manžela.

Ústavní soud zdůrazňuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Rovněž úvaha o tom, zda jsou v konkrétním případě dány důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudce se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům dle § 14 o.s.ř. spadá výlučně do pravomoci obecného soudu a Ústavnímu soudu nepřísluší jeho právní závěry přehodnocovat.

Ústavní soud je pouze oprávněn ověřit, zda v souvislosti s posouzením námitky podjatosti byla dodržena zákonná kritéria a principy obsažené v Listině.

Ústavní soud konstatuje, že krajský soud se námitkami stěžovatelů odpovídajícím způsobem zabýval a své právní závěry patřičně logicky a konkrétně odůvodnil.

Jeho rozhodnutí tak nelze považovat za formální či svévolné a z hlediska ústavnosti mu není co vytknout.

Ústavní soud shodně konstatuje, že v daném případě podjatost soudkyně nelze dovodit z pouhé okolnosti, že manžel soudkyně je v osobním vztahu se sousedy stěžovatelů majícími se stěžovateli, dlouhodobé neshody, přičemž předmětný spor, z jehož rozhodování by měla být JUDr.

Ivana Průšová vyloučena, se těchto neshod vůbec netýká.

Předmětem sporu je výhradně žaloba společnosti Šance Týn nad Vltavou spol. s r.o. vůči stěžovatelům o zaplacení peněžní částky, z ničeho přitom nevyplývá a stěžovatelé ani soudkyně neuvádí, jaký by měla mít poměr k právě této projednávané věci, k účastníkům tohoto řízení nebo k jejich zástupcům.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují.

Krajský soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který má oporu v učiněných zjištěních.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelé dovolávají, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, v daném případě názoru vyplývajícímu z extenzivního výkladu ust. § 14 o.s.ř., ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelé měli a nepochybně využili možnosti uplatnit v řízení u obecného soudu všechny procesní prostředky k obraně svého práva.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2011 Jiří Nykodým předseda senátu