Entscheidungsdetail

I.ÚS 3214/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.3214.11.1
Datum: 15. 12. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 3214/11 ze dne 15. 12. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Mgr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem Vsetín, Nad Zámkem 24, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2011, čj. 5 To 87/2011 - 447, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka I.

B. (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "odvolací soud") pro porušení čl.

90, čl.

95 odst.

1 Ústavy ČR, čl.

8 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že státní zástupce, při rozhodování o prodloužení vazby, nedodržel zákonnou lhůtu uvedenou v § 71 odst.

3 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), neboť rozhodl ještě před vypršením zákonné lhůty tří měsíců.

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též "soud prvního stupně") ze dne 10.

2011, sp. zn.

29 T 7/2011.

Tímto usnesením byla zamítnuta žádost stěžovatelky o propuštění z vazby, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a), c) TrŘ trvají i nadále.

Z odůvodnění vyplývá, že na stěžovatelku byla podána obžaloba pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst.

1 k § 145 odst.

2 písm. g) trestního zákoníku (dále jen "TrZ").

K jejímu tvrzení o porušení zákonných lhůt při rozhodování státním zástupcem o prodloužení vazby soud prvního stupně poukázal na znění a výklad § 71 odst.

3 TrŘ s tím, že toto ustanovení upravuje maximální lhůtu, ve které lze o dalším trvání vazby rozhodnout.

Zcela jistě toto ustanovení nelze vykládat tak, že státní zástupce může o dalším trvání vazby rozhodnout jen v této pětidenní lhůtě, a nikoli dříve.

Účinky propadné lhůty nastávají v okamžiku jejího marného uplynutí, tyto účinky ale zcela jistě nemohou nastat v důsledku včasného rozhodnutí ve věci, jak konstruoval obhájce stěžovatelky.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstatou není existence či neexistence vazebních důvodů, ale údajné nedodržení zákonné lhůty státním zástupcem při rozhodování o ponechání stěžovatelky ve vazbě (§ 71 odst.

3 TrŘ).

Podle čl.

8 odst.

5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem.

Každý, kdo byl zatčen nebo jinak zbaven osobní svobody, má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení (čl.

5 Úmluvy).

Tyto principy jsou včleněny mj. i do ustanovení § 71 TrŘ, který upravuje opakovanou kontrolu důvodnosti vazby a dobu trvání vazby.

Režim prvního případného prodloužení vazby v přípravném řízení je upraven v § 71 odst.

3 TrŘ.

Podle označeného ustanovení je státní zástupce povinen nejpozději do pěti pracovních dnů po uplynutí lhůty tří měsíců rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu.

Jedná se o lhůtu prekluzivní, nikoli pořádkovou a její nedodržení má za následek, že obviněného je nutno z vazby propustit na svobodu, a to nejpozději den následující po uplynutí uvedené lhůty.

Jde však o toliko maximální dobu určenou státnímu zástupci k rozhodování o dalším trvání vazby, kterou nelze překročit.

Není však možné z ní dovozovat, že předmětné rozhodnutí nelze učinit v přiměřené době ještě před vypršením zákonem stanovené doby tří měsíců (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 371/2002 , N 130/28 SbNU 117, usnesení Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 2878/09 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).

K obdobnému závěru dospěl i Krajský soud v Plzni ve věci vedené pod sp. zn.

8 To 32/2003, který konstatoval, že nelze považovat za porušení § 71 odst.

3 TrŘ, jestliže státní zástupce o dalším trvání vazby obviněného podle tohoto zákonného ustanovení rozhodne i před uplynutím lhůty tří měsíců trvání vazby v přípravném řízení.

Takové rozhodnutí není rozhodnutím, které by bylo učiněno v neprospěch obviněného.

Od právní moci tohoto rozhodnutí pak začínají běžet lhůty pro další rozhodnutí o trvání vazby.

S ohledem na popsanou judikatorní praxi nelze akceptovat přesvědčení stěžovatelky o tom, že státní zástupce může o ponechání či propuštění z vazby rozhodnout až po uplynutí tří měsíců v uvedené pětidenní lhůtě.

Tato konstrukce nemá oporu v zákoně, jak konstatoval i soud prvního stupně ve shora citovaném usnesení, ve spojení s napadeným usnesením odvolacího soudu.

Pro úplnost se jeví vhodné doplnit, že pětidenní lhůta se pak vztahuje na vydání usnesení, nikoliv na doručení vydaného usnesení v uvedené lhůtě.

V daném případě žádné porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky shledáno nebylo.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu