Entscheidungsdetail

I.ÚS 1307/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.1307.11.1
Datum: 19. 5. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1307/11 ze dne 19. 5. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 24, Praha 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2011 č. j. 18 Co 387/2010-267, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 6. 2010 č. j. 4 C 71/2007-234, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 4.

2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl.

11, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Dále jimi měly být porušeny čl.

4, čl.

90 a čl.

96 odst.

1 Ústavy České republiky.

Okresní soud v Klatovech v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se domáhala zaplacení částky 23 809 Kč s příslušenstvím jako slevy z kupní ceny motocyklu, který na základě kupní smlouvy ze dne 30.

2003 za celkovou částku 40 000 Kč zakoupila od žalovaného - J.

Práva na slevu z kupní ceny se domáhala poté, co se na motocyklu objevily vady, které jej učinily nepojízdným.

Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že se stěžovatelce, a to i s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing.

K. ohledně stavu motocyklu v době uzavření kupní smlouvy, nepodařilo v souladu s ust. § 499 a § 504 obč. zák. prokázat existenci jí namítaných vad motocyklu v době jeho převzetí.

K dalším vytýkaným vadám soud nepřihlédl, neboť nebyly stěžovatelkou reklamovány řádně a včas (§ 102 obč. zák.).

Proto soud poté, co pro nadbytečnost a irelevanci odmítl další návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování (dopracování znaleckého posudku, výslechy svědků), její žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti stěžovatelky zaplatit soudní poplatek.

K odvolání stěžovatelky, v němž namítala porušení svých procesních práv ze strany okresního soudu, když odmítl provést jí navržené důkazy a své rozhodnutí tak učinil na základě nedostatečně provedeného a zmatečného dokazování, Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že "(z)e zcela jednoznačných závěrů znalce Ing.

K. bylo prokázáno, že z technického hlediska nelze určit příčinu vzniku vytčené vady pístu a válce motoru motocyklu, a proto se nelze objektivně vyjádřit, zda vytčená vada existovala již v době převzetí věci. (...) Nelze navíc vyloučit, že k vytýkaným vadám mohlo dojít i v souvislosti s následnými opravami motocyklu, které (stěžovatelka) zajišťovala." (str.

3 rozsudku).

Proto krajský soud uzavřel, že "nebylo prokázáno, že vytýkané vady motoru existovaly již v době převzetí věci, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl." (str.

3 rozsudku).

Následně ve výroku II. krajský soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nicméně výše předestřené závěry obecných soudů i nadále zpochybňovala a na podporu tvrzení o porušení svých základních práv velmi obsáhle předestřela obdobnou argumentaci, která byla již obsahem podaného odvolání a je tak v podstatě opakováním a rozvedením námitek, které stěžovatelka uplatnila v řízení před obecnými soudy.

I nadále tak stěžovatelka polemizovala se způsobem, jakým zejména okresní soud prováděl dokazování, když odmítl provést jí navržené důkazy.

Stejně tak nesouhlasila s dílčími právními závěry obecných soudů, k nimž dle jejího názoru dospěly na základě nedostatečného a zmatečného hodnocení provedených důkazů.

Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci.

Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování.

Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález sp. zn.

ÚS 4/04 ze dne 23.

2004 (N 42/32 SbNU 405) nebo nález sp. zn.

ÚS 553/05 ze dne 20.

2006 (N 167/42 SbNU 407).

Ústavní soud proto vztáhl shora uvedená kritéria na napadená rozhodnutí a neshledal nic, co by svědčilo o porušení základních práv stěžovatelky.

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatelka své námitky obsažené v ústavní stížnosti opřela především o polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů a fakta týkající se hodnocení důkazů v proběhnuvším řízení před obecnými soudy o jí podané žalobě, která se shodují s námitkami, jež sama uplatňovala již v průběhu odvolacího řízení.

Stěžovatelka tak navzdory svému tvrzení v ústavní stížnosti, že si je míry ústavního přezkumu rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem vědoma, staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší.

Neboť její námitky obsažené v ústavní stížnosti, jsou ve svém obsahu pouze polemikou s právními závěry obecných soudů ohledně prokázání existence vytýkaných vad motocyklu v době jeho převzetí, a to v rovině podústavního práva.

Navíc po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházely z dostatečného množství relevantních důkazů (zejm. znalecký posudek Ing.

K., výpověď stěžovatelky a další svědecké výpovědi) a detailně zdůvodnily, o které skutečnosti a důkazy opřely svá rozhodnutí.

Krajský soud a před ním i okresní soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly, a to především se stěžejní námitkou týkající se neprovedení jí navržených důkazu svědeckou výpovědí svědků W. a B., když je považovaly vzhledem k závěrům znaleckého posudku za nadbytečné a stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nepotvrzující (viz výše, str.

3 - 4 rozsudku okresního soudu).

Nelze tak přisvědčit v ústavní stížnosti předestřené argumentaci stěžovatelky týkající se opomenutého důkazu, neboť se v posuzované věci o případ opomenutého důkazu nejedná.

O ten jde dle ustálené judikatury Ústavního soudu pouze tehdy, byl-li sice v řízení navržený důkaz proveden, avšak soud se s ním v rámci hodnocení důkazů nijak nevypořádal, anebo se jedná o situaci, kdy byl soudem návrh účastníka řízení na provedení důkazu bez adekvátního zdůvodnění zamítnut (srov. k tomu např. nález sp. zn.

II.

ÚS 663/2000 ze dne 10.

2001 (N 57/22 SbNU 19), nález sp. zn.

IV.

ÚS 67/2000 ze dne 25.

2001 (N 17/21 SbNU 153) nebo nález sp. zn.

II.

ÚS 262/04 ze dne 8.

11.

2006 (N 208/43 SbNU 323).

Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011 Vojen Güttler předseda senátu