Entscheidungsdetail

I.ÚS 1227/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.1227.11.1
Datum: 15. 6. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1227/11 ze dne 15. 6. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, zastoupeného Mgr. Kamilou Beránkovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Světova 133/19, adresa pro doručování: Velíšek a Podpěra - advokátní kancelář, s. r. o., Praha 1, Spálená 14, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 11. 2010, čj. 26 C 353/2010 - 30, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, čj. 25 Co 4/2011 - 40, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení, z nichž prvým byl odmítnut jeho návrh na nařízení předběžného opatření a usnesením Městského soudu v Praze bylo toto usnesení potvrzeno.

Stěžovatel zrekapituloval obsah své žaloby, v níž tvrdil, že mezi smluvními stranami, tj. mezi žalovanou Pražskou energetikou, a. s. a stěžovatelem trvá smluvní vztah na základě přihlášky k odběru elektřiny ze dne 7.

1988.

I když žalovaná zmíněnou smlouvu vypověděla, podle stěžovatele tento smluvní vztah vypovědět nelze.

Proto podal žalobu na neplatnost výpovědi s návrhem na nařízení předběžného opatření, jehož obsahem byl požadavek, aby žalovaná do 24 hodin od doručení předběžného opatření vrátila do odběrného místa č.

8110116895, v žalobě specifikovaného, elektroměr a obnovila dodávku elektrické energie.

Podle stěžovatele uvedenými usneseními byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl.

36 odst.

1 a čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod.

Odkázal na ustanovení § 169 odst.

1 OSŘ, podle něhož je povinnou náležitostí usnesení jeho odůvodnění.

I když napadenými usneseními nebylo rozhodováno ve věci samé, jejich obsah má závažný dopad na jeho práva, takže povaha obou usnesení nepřipouští, aby soud odůvodnění pominul.

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 shora označeným usnesením odmítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření.

Věc posoudil podle § 75b OSŘ, podle kterého je navrhovatel povinen, nejpozději v den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, složit jistotu ve výši 10.000,- Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,- Kč.

V případě nesložení jistoty soud návrh zamítne.

Stěžovatel předloženými listinami neosvědčil důvody pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst.

1 OSŘ, protože ty se týkaly jiných řízení a daňová přiznání byla předložena v nekompletním znění.

Pokud jde o daňovou ztrátu, ta nevypovídá o majetkových poměrech stěžovatele, neboť může být buď důsledkem špatných finančních poměrů společnosti nebo důsledkem rozhodnutí v určitém období investovat pro zvýšení budoucích zisků.

Stěžovatel tak nesplnil žádnou z podmínek uvedených v § 75b odst.

3 písm. e), f), g) OSŘ.

Po odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil.

Zrekapituloval všechny stěžovatelem předložené listinné důkazy a konstatoval, že stěžovatel podniká od roku 1999.

Podle obsahu předložených daňových přiznání nejméně od roku 2006 ukončil každý rok se ztrátou.

Z listin, kterými osvědčil svůj nepříznivý finanční stav, vyplynulo, že vznikl v souvislosti s podnikáním a má v podnikání svůj původ.

Každý podnikatelský subjekt vstupuje do oblasti vztahů, které s sebou nutně nesou riziko neúspěchu, ztrát a dalších nepříznivých důsledků.

Důsledky tohoto rizika nelze přenášet formou úlev z poplatkové povinnosti na stát.

Tak by byli neúspěšní podnikatelé zvýhodňováni vůči úspěšným.

Odvolací soud uzavřel, že zatímní úprava poměrů, jíž se stěžovatel domáhal, zcela vybočuje z rámce řízení vymezeného žalobním petitem.

Učinil-li stěžovatel předmětem sporu neplatnost, neúčinnost a irelevantnost výpovědi ze smluvního vztahu, není jeho požadavek, uvedený v návrhu na předběžné opatření, formou zatímní úpravy vztahů mezi účastníky.

Stěžovatel se domáhá určení neplatnosti jednostranného ukončení smluvního vztahu ze strany žalovaného a návrhem na předběžné opatření se domáhá obnovení plnění povinností žalovaného z tohoto synallagmatického smluvního vztahu, navrhované předběžné opatření se tedy zjevně vymyká z rámce řízení o žalobě.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu, jak již učinil v řízení před těmito soudy.

Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy.

Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud se zabýval ústavností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy se danou problematikou podrobně zabývaly a své závěry řádně odůvodnily.

V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení.

Tvrzení stěžovatele o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 Listiny základních práv a svobod, nemůže obstát.

Soudy postupovaly zcela v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu a jejich postupu nelze z hlediska ochrany ústavnosti nic vytknout.

Pokud stěžovatel zastává v dané věci opačný právní názor, není to ještě důvod pro zrušení napadených usnesení.

Zásady spravedlivého procesu podle Listiny základních práv a svobod zajišťují, že v souladu s obecnými procesními předpisy musí být v řízení před obecným soudem účastníkovi zejména zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům.

Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny.

Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení žádných základních práv stěžovatele.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu