Entscheidungsdetail

I.ÚS 1213/11 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.1213.11.1
Datum: 14. 7. 2011
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1213/11 ze dne 14. 7. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. G., zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, čj. 56 Co 52/2011 - 97, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného uvedeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1.

12.

2010, čj.

26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B.

S. podle notářského zápisu JUDr.

V., notářky v O., ze dne 21.

2007, sp. zn.

NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl.

S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí z důvodů, které vypsala ve své ústavní stížnosti.

Podala totiž u Okresního soudu ve Frýdku - Místku návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinných Ing.

S. a B.

S., na základě exekučního titulu, kterým byl notářský zápis notářky JUDr.

V. ze dne 21.

2007 se svolením k přímé vykonatelnosti.

Okresní soud navržený výkon rozhodnutí nařídil, ale k odvolání povinných Krajský soud v Ostravě změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl.

Důvodem byl právní závěr odvolacího soudu, podle kterého je předmětný notářský zápis materiálně nevykonatelný v důsledku neurčitosti ujednání o lhůtě k plnění.

S uvedeným názorem odvolacího soudu vyjádřila stěžovatelka nesouhlas, protože tento soud v její věci zvolil přísný formalistický přístup, který je opakovaně judikován Ústavním soudem jako tzv. "přepjatý formalismus" (viz např. sp. zn.

ÚS 1052/10 ).

Stěžovatelka byla v legitimním očekávání, že prostřednictvím nařízeného výkonu rozhodnutí dojde k rozmnožení jejího majetku tak, jak to odpovídalo sjednaným podmínkám v dohodě s povinnými.

Toto její právo je integrální součástí ochrany majetkových práv a nepředvídatelným rozhodnutím odvolacího soudu do něj bylo zásadním způsobem zasaženo.

Podle stěžovatelky označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jejího základního práva podle čl.

1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl.

11 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že k odvolání povinného B.

S. změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1.

12.

2010, čj.

26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B.

S. podle notářského zápisu JUDr.

V., notářky v O., ze dne 21.

2007, sp. zn.

NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl.

V odůvodnění odkázal na ustanovení § 71a zákona č.

358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), podle kterého notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí, jestliže svoji povinnost včas a řádně nesplní.

Podle § 71b odst.

1 tohoto zákona musí dohoda účastníků obsahovat označení osoby povinné, osoby oprávněné, skutečností, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby ke svolení k vykonatelnosti zápisu.

Odvolací soud dále zdůraznil, že nezbytným předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí je, aby práva a povinnosti byly v podkladovém rozhodnutí určeny přesným a jednoznačným způsobem.

Z hlediska požadavku na materiální vykonatelnost rozhodnutí je zřejmé, že při absenci skutečnosti rozhodné pro určení materiální vykonatelnosti rozhodnutí soud v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nemůže tuto skutečnost doplňovat či zjišťovat dokazováním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn.

20 Cdo 3989/2007 a 20 Cdo 1214/2007).

Podle § 71b odst.

1 písm. e) zákona č.

358/1992 Sb. je dohoda o době plnění obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Pokud v notářském zápise chybí určení lhůty pro splnění povinnosti nebo je lhůta vymezena neurčitě tak, že z textu podkladového rozhodnutí nelze zjistit, zda již uběhla, není možno na podkladě takového titulu výkon rozhodnutí nařídit.

Dohoda obsažená v posuzovaném notářském zápise byla v pasáži o době plnění neurčitá, neboť z jejího textu nebylo možno zajistit (bez dalšího dokazování), zda splatnost v dohodě specifikovaného závazku již nastala a povinní jsou s jeho plněním v prodlení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstatou je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry odvolacího soudu.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti.

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva.

Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud tedy zkoumal, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních předpisech.

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy správně zjistily skutkový stav věci a odvolací soud z něj vyvodil právní závěry, které náležitě odůvodnil.

Podrobně se zabýval všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádal.

Rozhodl nejen v souladu s obecným právem, ale jeho závěry lze považovat i za ústavně-právně konformní.

V podrobnostech lze odkázat na jasné argumenty odvolacího soudu, vyjádřené v odůvodnění jeho usnesení.

Pokud tedy rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu