Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2774/10 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2774.10.1
Datum: 26. 10. 2010
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2774/10 ze dne 26. 10. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. 29 Cdo 1885/2009, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008 sp. zn. 56 Co 395/2008 a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 5 C 147/2004, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl.

4 Ústavy České republiky, čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Uvedl, že nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18.

2010, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proto, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 18.

2010 nemá po právní stránce zásadní význam.

Poukázal na nejednotnost judikatury obecných soudů vztahující se k § 196a obchodního zákoníku a vyslovil přesvědčení, že již v tom bylo možno spatřovat otázku zásadního právního významu podle § 237 odst.

3 občanského soudního řádu, když konečně v dané věci bylo, dle jeho přesvědčení, její řešení v rozporu s hmotným právem.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném prostředku.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst.

1 písm. a), odst.

3, 4, § 43 odst.

2 písm. a), odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13.

11.

2008 sp. zn.

56 Co 395/2008 nutno konstatovat, že odvolací soud přezkoumal dle § 212 občanského soudního řádu rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23.

2005 č. j.

5 C 147/2004-61 a opodstatněně je jako věcně správné potvrdil.

Tímto rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se domáhal žalobce, nyní stěžovatel, určení, že vlastníkem označených nemovitostí je druhý žalovaný - nikoliv první žalovaný, když se dovolával neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, uzavřené 30.

2000 těmito žalovanými.

V odůvodnění svého rozhodnutí se soud II. stupně, s poukazem na ustanovení § 130 a § 131 obchocního zákoníku i na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v rozsudku ze dne 24.

2008 č. j.

29 Odo 1012/2006-136, jímž bylo předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (v předmětné věci) ze dne 14.

2006 č. j.

56 Co 36/2006-104 zrušeno, v celém rozsahu se všemi odvolacími námitkami žalobcem uplatněnými vypořádal.

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv citovaných stěžovatelem v návrhu zjištěn nebyl.

Jmenovaný soud pro obsah dovolání, ve kterém žalobce soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13.

11.

2008 č. j.

56 Co 395/2008, nepředložil, toto opodstatněně jako nepřípustné odmítl.

Své rozhodnutí s poukazem na § 237 odst.

1 písm. c) a § 242 odst.

3 občanského soudního řádu vyčerpávajícím způsobem vyložil a tak na odůvodnění jeho usnesení lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudky soudu II. a I. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné v souladu s § 72 odst.

4 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, [§ 43 odst.

2 písm. a), odst.

1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 26. října 2010 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu