Entscheidungsdetail

II.ÚS 1971/10 #2

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:2.US.1971.10.2
Datum: 08.12.2010
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1971/10 ze dne 12. 8. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem Pardubická 298, Hradec Králové, proti postupu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ve věci sp. zn. 2 T 106/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9.

2010, se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby dále v trestní věci sp. zn.

2T 106/2009 nezasahoval do ústavně garantovaných práv a svobod stěžovatele a v trestní věci sp. zn.

2 T 106/2009 přerušil řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu o této stížnosti, a přikázal mu, aby neprodleně předložil návrh stěžovatele na odnětí věci Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi sp. zn.

2 T 106/2009 a přikázání věci soudu dle místní příslušnosti ze 14.

2010 Vrchnímu soudu v Praze k projednání a vyřízení věci a do té doby nepokračoval v řízení v trestní věci vedené proti stěžovateli pod sp. zn.

2 T 106/2009, přičemž žádá o přednostní vyřízení věci.

Stěžovatel tvrdí, že byť byl návrh na odnětí a přikázání věci řádně soudu doručen, byl bez dalšího opatření založen do spisu, aniž by byl předložen Vrchnímu soudu.

V důsledku této nečinnosti soud pouze na dotaz stěžovatele, který byl učiněn v rámci hlavního líčení konaného dne 28.

2010 uvedl, že o citovaném návrhu stěžovatele se rozhodovat nebude, čímž dle jeho názoru zasáhl do ústavně zaručeného práva stěžovatele na zákonného soudce.

K ústavní stížnosti je připojena kopie podání stěžovatele, adresovaného Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, v němž stěžovatel navrhl, aby Vrchní soud rozhodl tak, že se podle § 25 trestního řádu odnímá trestní věc vedená u Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. sp. zn.

2 T 106/2009 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí věci Okresnímu soudu v Jičíně.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita.

Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Z odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, spočívající v nečinnosti soudu, který odmítá předložit jeho návrh na odnětí věci a přikázání jinému soudu dle § 25 tr. řádu k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

Pro takový případ, stejně jako v případě jiných průtahů v postupu soudu v trestním řízení, jsou prostředky, jejichž vyčerpání je před podáním ústavní stížnosti vyžadováno, upraveny v hlavě III. dílu 6 zákona č.

6/2002 o soudech a soudcích.

Jedná se o podání stížnosti dle § 164 a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a citovaného zákona.

Z textu ústavní stížnosti a k ní připojených listin však nevyplývá, že by stěžovatel tyto prostředky před podáním ústavní stížnosti využil, když pouze žádal o odročení nařízeného hlavního líčení do vydání rozhodnutí vrchního soudu ve věci jeho návrhu na odnětí a přikázání věci a u hlavního líčení dne 28.

2010, poté, co mu bylo sděleno, že o jeho návrhu rozhodováno nebude, upozornil na to, že ve věci podá ústavní stížnost.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v této části posoudit jako nepřípustnou (srov. např. usnesení sp. zn.

ÚS 3214/08 , sp. zn.

ÚS 502/10 , sp. zn.

II.

ÚS 1207/10 , vydaná v obdobných věcech) .

K dalšímu požadavku stěžovatele ve vztahu k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na uložení zákazu činit další úkony v trestním řízení a příkazu přerušit řízení Ústavní soud uvádí, že není oprávněn orgánu činnému v trestním řízení nařizovat, aby rozhodl nebo konal způsobem, jak navrhuje stěžovatel.

Kompetence Ústavního soudu jsou definovány v čl.

83 a násl.

Ústavy, resp. konkretizovány v zákoně o Ústavním soudu.

Naopak trestní řád, případně další soudní procesní předpisy, upravují postup obecných soudů.

K vydání požadovaného rozhodnutí tedy není Ústavní soud příslušný.

Z vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d, písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2010 Stanislav Balík soudce zpravodaj