Entscheidungsdetail

IV.ÚS 1471/09 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1471.09.1
Datum: 13. 7. 2009
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1471/09 ze dne 13. 7. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti JUDr. R. O., zastoupeného Mgr. Marcelou Štraitovou, advokátkou, AK se sídlem Těsnohlídkova 9, 613 00 Brno, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 3. 2009 sp. zn. 10 T 188/2008 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl.

36 odst.

1 a čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým mu bylo přiznáno svědečné.

Stěžovatel uvedl, že dne 11.

2009 vypovídal jako svědek v trestní věci vedené proti obžalovanému JUDr.

P. a po skončení výslechu uplatnil nárok na svědečné.

Svůj aktuální denní příjem vyčíslil částkou 37 344,- Kč a v zákonné lhůtě doložil soudu výši svého příjmu výkazem Českého statistického úřadu za rok 2009, neboť daňové přiznání za předchozí rok dosud nepodal.

Okresní soud v Karviné mu však na náhradě ušlé mzdy přiznal pouze částku 384,80 Kč podle § 29 odst.

3 věty druhé za středníkem vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.

37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.

Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že nezohledněním ztráty na jeho příjmech v plné výši soud při stanovení výše svědečného pochybil, a poukázal na to, že předsedkyně senátu k dotazu stěžovatele v den hlavního líčení doložení příjmů výkazem Českého statistického úřadu připustila.

Stěžovatel měl rovněž za to, že pokud soud následně změnil názor, měl o tom stěžovatele poučit a umožnit mu uplatnit svá práva nejméně v rozsahu, jak umožňuje vyhláška.

Z napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že soud přiznal stěžovateli svědečné za účast u hlavního líčení ve výši 4 024,80 Kč, z čehož náklady na cestové činily 3 640,- Kč a náhrada na výdělku 384,80 Kč.

Okresní soud neuznal vstupní dotazník pro Český statistický úřad za doklad prokazující výši základu daně z příjmů svědka, kterým je podle vyhlášky č.

37/1992 Sb. platební výměr orgánu vykonávajícího správu daně, a uvedl, že svědek mohl prokázat výši základu daně z příjmu fyzických osob platebním výměrem za rok 2007, pokud ke dni výslechu daňové přiznání za rok 2008 nepodal.

Podle ustanovení § 29 odst.

3 vyhlášky č.

37/1992 Sb. tak stěžovateli náležel na náhradě za ztrátu na výdělku osminásobek částky odpovídající výši minimální mzdy za hodinu podle nařízení vlády č.

567/2006 Sb.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rámec, ve kterém obecné soudy vykonávají nezávisle svoji činnost, a obecné podmínky ingerence Ústavního soudu do jejich rozhodování Ústavní soud opakovaně formuluje ve své rozhodovací činnosti tak, že pouze v případě, kdy právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, je možné považovat takové rozhodnutí za odporující čl.

36 odst.

1 Listiny, resp. čl.

6 odst.

1 Úmluvy.

V projednávaném případě však Ústavní soud žádnou kolizi právních závěrů soudu s pravidly stanovenými podzákonným předpisem při přiznání svědečného neshledal.

Námitku stěžovatele, že předsedkyně senátu nejprve ústně připustila doložení příjmů svědka výkazem pro Český statistický úřad a poté předložený výkaz nezohlednila, nepovažoval Ústavní soud za relevantní.

Ústavní soud neposuzuje výklad a následnou aplikaci jednoduchého práva obecnými soudy a do procesu rozhodování obecných soudů zasahuje pouze, pokud by výklad zákona (v ojedinělých a výjimečných případech i podzákonné normy) byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti.

K takovému pochybení však v projednávané věci nedošlo.

Ústavní soud vzal za rozhodující, že stěžovatel, ač řádně okresním soudem poučen, svůj příjem způsobem požadovaným vyhláškou č.

37/1992 Sb. neprokázal.

Návrhu stěžovatele, aby kasačním nálezem přiměl obecný soud k postupu, který jde mimo meze podzákonné normy, Ústavní soud nemohl vyhovět a z tohoto důvodu tak považoval provedení důkazu zvukovým záznamem z hlavního líčení za nadbytečné.

Ústavní soud považoval za neopodstatněné i tvrzení stěžovatele o porušení čl.

37 odst.

3 Listiny, neboť v projednávané věci neshledal nic, co by porušení rovnosti účastníků řízení nasvědčovalo.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. července 2009 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu