Entscheidungsdetail

III.ÚS 151/09 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.151.09.1
Datum: 02.05.2009
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 151/09 ze dne 5. 2. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2009 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky I. K., na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2007 sp. zn. 10 T 74/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 21. 1. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatelky, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2007 sp. zn. 10 T 74/2006. Podání bylo svým obsahem zmatené, vyplývalo z něj však, že navrhovatelka nesouhlasí s postupem pracovníků uvedeného soudu, kteří opakovaně odmítli její žádost o poskytnutí zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 12. 12. 2007, neboť tento záznam byl v důsledku technické poruchy zničen. Stěžovatelka dále uvádí, že se v dané věci na Ústavní soud již jednou obrátila, avšak její stížnost byla odmítnuta usnesením sp. zn. I. ÚS 2246/07 . Podání nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka v odůvodnění návrhu deklarovala své přesvědčení, že v její věci není zastoupení advokátem potřeba, ale zároveň požádala o jeho ustanovení. Z evidence rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala v minulosti již řadu návrhů, přičemž ve velké většině těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad návrhu nedošlo (viz řízení sp. zn. IV. ÚS 231/2000 ,

III. ÚS 692/04

IV. ÚS 179/05

III. ÚS 2247/07

I. ÚS 2246/07

III. ÚS 1635/08

). Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka opakovaná poučení o náležitostech ústavní stížnosti, zejména o nutnosti řádného zastoupení advokátem a o tom, že Ústavní soud právní zástupce zásadně neustanovuje, nebere na vědomí. Je-li návrh na zahájení řízení zatížen vadami, je vždy na soudu, aby učinil opatření k odstranění těchto nedostatků (vad); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (zastavení řízení, resp. odmítnutí návrhu) pak lze teprve tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku stejného poučení v každém dalším konkrétním řízení neefektivním a formalistickým. Z evidence podání Ústavnímu soudu vyplývá, že naposledy byla stěžovatelka o nutnosti povinného zastoupení ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu poučena přípisem asistenta soudce ze dne 15. 7. 2008, a to v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1635/08 . S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl. Lze dodat, že shodně postupoval Ústavní soud v mnoha jiných řízeních (namátkově srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07 ,

I. ÚS 325/08

III. ÚS 681/08

II. ÚS 713/08

III. ÚS 1496/08

I. ÚS 2911/08

a další). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2009 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj