Entscheidungsdetail

III.ÚS 1159/08 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1159.08.1
Datum: 28. 1. 2009
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1159/08 ze dne 28. 1. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. D. F., zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2008 č. j. 31 Co 592/2007-748, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného rozsudku, jímž Krajský soud v Praze změnil k odvolání vedlejšího účastníka rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 21.

2007 č. j.

42 P 112/2006-555 tak, že zamítl návrh stěžovatelky na změnu výchovy nezletilého.

Stěžovatelka toto rozhodnutí zpochybnila tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl.

32 odst.

4 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 a čl.

18 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených spisů Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s postupem a rozhodnutím odvolacího soudu o tom, zda byly naplněny podmínky pro změnu výchovného prostředí podle § 28 zákona o rodině a pro změnu dosavadní střídavé výchovy obou rodičů.

Stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí je svévolné, neboť jeho právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.

Napadené rozhodnutí je dle názoru stěžovatelky svévolné i z hlediska použité interpretace a aplikace zákonných ustanovení představuje odklon od ustálené judikatury a nebylo vydáno v souladu s kautelami ústavního rámce.

Stěžovatelka dále tvrdí, že vydáním rozhodnutí bylo porušeno i její právo na péči a výchovu nezletilého a právo nezletilého na výchovu a péči rodičů.

K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřil Krajský soud v Praze, v němž stručně shrnuje závěry svého rozsudku, na nějž v podrobnostech odkazuje.

Odvolací soud odkazuje také na usnesení Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 2412/07 , které se zabývalo podmínkami střídavé výchovy nezletilého dítěte.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Namítá-li stěžovatelka porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny, Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že k porušení práva zakotveného v tomto článku by došlo tehdy, pokud by jí byla upřena možnost domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu, eventuálně pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, popř. pokud by v řízení zůstal bez zákonného důvodu nečinný.

Ústavní soud po prostudování napadeného rozhodnutí nezjistil, že by bylo stěžovatelce nějak bráněno dovolávat se svých práv u obecných soudů.

Sama skutečnost, že odvolací soud opřel svůj závěr o právní názor, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá porušení jejího práva zakotveného v čl.

36 odst.

1 Listiny, ani práva na spravedlivý proces podle čl.

6 odst.

1 Úmluvy.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě a podrobně objasnil okolnosti, které jej vedly k napadenému rozhodnutí, a s odkazem na současnou judikaturu vysvětlil svůj závěr, že v rozhodné době nedošlo k takové zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala změnu výchovného prostředí.

Jak z výše uvedeného vyplývá, odvolací soud srozumitelně uvedl, jaké důvody jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí a navzdory tvrzení stěžovatelky nelze jeho rozhodnutí označit jako svévolné a excesivní.

Obdobně ani provedená interpretace podústavního práva není v rozporu s ústavně zaručenými principy.

Pokud jde o tvrzené porušení práva stěžovatelky na péči a výchovu nezletilého a právo nezletilého na výchovu a péči rodičů ve smyslu čl.

32 odst.

4 Listiny, lze konstatovat, že stěžovatelka se v podstatě domáhá přehodnocení dokazování provedeného obecnými soudy a právních závěrů z toho vyplývajících.

Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší.

Jeho úkolem je poskytovat ochranu základním právům a svobodám zakotveným zejména v Ústavě ČR a v Listině.

Odkazy stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu nejsou v dané věci relevantní.

Odvolací soud postupoval při rozhodování právě v souladu se zásadou uvedenou v citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 48/04 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), podle níž by "rozhodnutí o střídavé výchově nezletilého dítěte (oběma rodiči) mělo vycházet z jejich společné vůle a dohody, schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítě do svých vzájemných problémů".

Vycházel především ze zjištění, že v dosavadní péči obou rodičů o nezletilého nebyly zjištěny žádné negativní poznatky a střídavá péče fungovala do doby rozhodování bez větších problémů.

Odvolací soud provedl dostatek důkazů potřebných pro rozhodnutí ve věci a na základě jejich hodnocení vyvodil právní závěry, které řádně odůvodnil.

Ve svém rozsudku soud vyšel ze skutkových zjištění, vypořádal se se všemi námitkami stěžovatelky a opřel své rozhodnutí o příslušné ustanovení zákona o rodině.

V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Po posouzení ústavnosti postupu v řízení před odvolacím soudem dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto usnesením ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2009 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu