Entscheidungsdetail

II.ÚS 593/09 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.593.09.1
Datum: 30. 4. 2009
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 593/09 ze dne 30. 4. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem Advokátní kanceláře v Českých Budějovicích, nám Přemysla Otakara II. č. 32, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2008 sp. zn. 12 Nc 72/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že nesouhlas Okresního soudu v Jihlavě s postoupením věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.

34 Nc 5844/2005 je důvodný.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Okresní soud v Českých Budějovicích vydal dne 25.

2005 usnesení, v němž rozhodl o exekuci na majetek stěžovatele, jako povinného.

Proti usnesení podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že k nařízení exekuce není Okresní soud v Českých Budějovicích oprávněný, neboť se v jeho obvodu nezdržuje, ale oprávněným je Okresní soud v Jihlavě, v jehož obvodu se stěžovatel zdržuje a má bydliště.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20.

12.

2007, č. j.

19 Co 2751/2007-59, usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12.

2008, č.j.

34 Nc 5844/2005-64 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Jihlavě jako místně příslušnému k projednání věci.

Okresní soud v Jihlavě dle § 105 odst.

3 o.s.ř. předložil věc Krajskému soudu v Brně s vyslovením nesouhlasu o místní příslušnosti soudu a uvedl, že v okamžiku zahájení řízení byla ve věci založena místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud dospěl k závěru, že vyslovený nesouhlas soudu I. stupně v Jihlavě s námitkou místní nepříslušnosti soudu je důvodný.

Dle soudu lze učinit jednoznačný úsudek, že ač má stěžovatel hlášen trvalý pobyt na adrese ohlašovny P., k datu podání návrhu na nařízení exekuce se fakticky dlouhodobě (od roku 2001) zdržoval ve městě České Budějovice.

Tato skutečnost vyplývá z vlastního tvrzení stěžovatele z opravného prostředku proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27.

2005 ve věci čj.

8 Nc 5949/2005, z písemných podání stěžovatele adresovaných Okresnímu soudu v Jihlavě ve věci sp. zn.

9 C 100/2005 a z vyjádření stěžovatele v rámci nyní projednávané věci, dříve zahájené u Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Bydlištěm stěžovatele ve smyslu ust. § 45 odst.

2 zákona č.120/2001 Sb. tak bylo místo nacházející se v působnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích a nikoliv v Jihlavě.

Stěžovatel namítá, že v době zahájení exekučního řízení v Českých Budějovicích nikdy nebydlel ani na jedné adrese uváděné odvolacím soudem a nikdy subjektivně nepojal úmysl se zdržovat nebo bydlet trvale v Českých Budějovicích.

V tomto místě je pouze jen z důvodu studia, kam dojíždí.

Adresy, které uvádí v rozhodnutí odvolací soud, nejsou adresy jeho bydliště, ale jedná se o adresy pro doručování zásilek na poštu jako "odnášku" bez předchozího oznámení a doručení písemnosti.

Adresa pro doručování však nesouvisí s místem pobytu nebo bydlištěm.

Místo doručování bylo zřízeno za tím účelem, aby bylo možné vzhledem ke zrušení pobytu v P. doručovat do nějakého místa zásilky, přičemž veškeré adresy jsou fiktivní, bez možnosti bydlení na doručované adrese.

Adresa "ohlašovny" v P. je posledním bydlištěm stěžovatele.

Pokud odvolací soud odkazuje na jiná řízení týkající se stěžovatele, z nichž mělo dle jeho vlastního vyjádření vyplynout, že se zdržuje v Českých Budějovicích, stěžovatel uvádí, že tyto věci spolu nesouvisí a odehrávají se v jiném časovém období.

K označení přechodného bydliště v Českých Budějovicích došlo z důvodu zrušení trvalého bydliště v P. a jednalo se jen o určení místa pro doručování zásilek.

Skutečnost, že v žalobním návrhu ze dne 15.

2005 uvedl, že se fyzicky v P. nezdržuje, nemá žádný podstatný vliv.

Stěžovatel je z uvedených důvodů přesvědčen, že vyslovením místní nepříslušnosti k projednání věci Okresním soudem v Jihlavě a postoupením věci okresnímu soudu do Českých Budějovic došlo k odnětí věci zákonnému soudci a k porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů krajského soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již soud vypořádal.

Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

V projednávané věci bylo pro určení soudu, který je místně příslušný k vydání rozhodnutí o nařízení exekuce, zjištění, v jakém obvodu soudu měl stěžovatel v postavení povinného v době nařízení exekuce bydliště nebo se v něm zdržoval.

V tomto směru, jak Ústavní soud ověřil, učinil odvolací soud patřičná zjištění, přičemž vycházel jak z obsahu spisu v projednávané věci, tak z obsahu spisů vedených u všech zainteresovaných soudů, týkajících se téhož stěžovatele.

Své závěry, dle nichž se stěžovatel v rozhodné době zdržoval v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, patřičně odůvodnil a dostatečně zřejmě objasnil, na základě jakých skutečností k nim dospěl, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval.

Úkolem Ústavního soudu není přijaté závěry přehodnocovat, či dokonce zjišťovat, jaké adresy užívané stěžovatelem v době, kdy se zdržoval v Českých Budějovicích, byly adresy jen pro doručování, na jakých adresách pouze občas přespával, nebo zda se ve skutečnosti zdržoval někde v místě adresy trvalého pobytu, tj. v P. (ohlašovna) a na jakém místě se měl v úmyslu, v době toho kterého jednotlivého soudního řízení, zdržovat trvale.

Úkolem Ústavního soudu bylo ověřit, zda se odvolací soud řádně zabýval zjištěním, který soud je dle § 45 odst.

2 zákona č.

120/2001 Sb. místně příslušným exekučním soudem.

V tomto smyslu nemá Ústavní soud krajskému soudu z hlediska ústavnosti co vytknout.

Krajský soud správně uvedl, že pojem bydliště není totožný s pojmem trvalý pobyt ve smyslu užívaném předpisy o evidenci obyvatel a zaměřil se na zjištění, v místě obvodu kterého z okresního soudů se stěžovatel v době podání návrhu na exekuci fakticky zdržoval.

Jeho právní závěry, že místně příslušným soudem je Okresní soud České Budějovice, nejsou v extrémním nesouladu se zjištěními ohledně pobytu stěžovatele v obvodu tohoto soudu v rozhodné době, ani s obecnými principy spravedlnosti, které by mohly mít za následek stěžovatelem tvrzené porušení základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěrem soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009 Stanislav Balík předseda senátu