Entscheidungsdetail

II.ÚS 545/09 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.545.09.1
Datum: 30. 4. 2009
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 545/09 ze dne 30. 4. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čéčova 11, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 5 To 485/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 5 T 92/2003, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10.

2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, která nepovažuje za řádně odůvodněná.

Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Cituje části odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a dovozuje z nich, že soudem uváděná skutková zjištění o tom, že stěžovatel je "vysoce erudovanou osobou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, jazykově vybavenou..." nebyla myšlena vážně, ale jde o zjištění ironizující výpověď stěžovatele a přípis Ing.

Uvedené pochybení nenapravil ani odvolací soud.

V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu vytyčující požadavky na ústavně konformní odůvodnění rozhodnutí a vyslovuje přesvědčení, že soudy učinily nikoli vážně míněná, nýbrž ironizující a žertem myšlená skutková zjištění, a jejich rozhodnutí jsou tak výrazem libovůle.

Stěžovatel současně žádá o odložení vykonatelnosti napadených usnesení, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí by mu mohla vzniknout těžko odčinitelná újma.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn.

5 T 92/2003, bylo zjištěno následující: Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo rozhodnuto, že stěžovatel podle § 60a odst.

4 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody uložený ve výměře dvou let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28.

2004 č. j.

5 T 92/2003-480 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.

2005 č. j.

7 To 15/2005-536, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného vyslovení dohledu a povinnosti dle § 60a odst.

3 tr. zák. ve zkušební době podle svých sil uhradit poškozeným způsobené škody (viz výrok I. napadeného usnesení).

Výrokem II. byl stěžovatel podle § 60a odst.

6, § 39a odst.

1 písm. a), odst.

3 tr. zák. zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s dohledem.

Stížnost stěžovatele, podanou proti rozhodnutí soudu prvního stupně ihned po jeho vyhlášení (kterou stěžovatel blíže neodůvodnil), Městský soud v Praze druhým napadeným usnesením podle § 148 odst.

1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Oba soudy dospěly na základě učiněných skutkových zjištění ke shodnému závěru, že stěžovatel ve lhůtě podmíněného odkladu výkonu trestu s dohledem nevyhověl uloženým podmínkám uhradit poškozeným dle svých sil škodu, způsobenou trestnými činy a podrobovat se probačnímu dohledu v intencích ustanovení § 26a a § 26b tr. zák.

Po přezkoumání napadených rozhodnutí i obsahu spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy).

Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí v rovině jednoduchého práva, ale posuzuje toliko soulad takových rozhodnutí s ústavním pořádkem [srov. čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy, § 72 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní stížnost je postavena na tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadených usnesení, kterou stěžovatel dovozuje z toho, že oba soudy nepřípustně vyšly z "ironizujících a žertem míněných skutkových zjištění" učiněných soudem prvního stupně.

Ústavní soud nepovažuje uvedenou námitku za opodstatněnou.

Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, na základě jakých skutečností a důkazů dospěly soudy k závěru, že stěžovatel neplnil podmínky vysloveného dohledu a uloženou povinnost, aby podle svých sil uhradil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil.

Především soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval nashromážděnými důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a své hodnotící úvahy ve svém rozhodnutí vyložil.

Pro svůj závěr, že stěžovatel podle § 60a odst.

4 tr. z. vykoná trest odnětí svobody, měl dostatek podkladů.

Ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Litoměřice, ze dne 12.

2008 vyplynulo, že s příslušným střediskem byl stěžovatel v kontaktu velmi sporadicky, probačnímu úředníku odmítal poskytnout konkrétní informace o svém zaměstnání a nepředkládal mu ani doklady o náhradě škody.

I závěr soudu, že bylo v jeho silách, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil poškozeným daleko větší část způsobené škody (prvnímu poškozenému nezaplatil ze škody ve výši 150.000,-Kč žádnou částku a kontaktu s ním se vyhýbal, druhým poškozeným zaplatil těsně před skončením zkušební doby z celkové škody 350.000,-Kč pouze 20.000,-Kč), je důkazně podložen, a to samotnou výpovědí stěžovatele a zprávou Ing.

K. - AGRA ze dne 7.

10.

2008.

Především z posledně citované zprávy, která je v souladu s tvrzením stěžovatele o jeho obchodních, akcionářských a dalších aktivitách (mj. vypověděl, že je členem česko-somálské smíšené obchodní komory, kde aktivně působí, v oblasti obchodu s cementem se snaží etablovat na Africkém kontinentu, je akcionářem firmy provádějící revitalizaci a obnovu výroby cementu v Berbeře), soud zjistil, že zastupoval zájmy firmy v obchodní oblasti v českých regionech i v zahraničí (mj. v Moldávii, Ukrajině, Maďarsku, Polsku a Estonsku), neboť má rozsáhlé jazykové znalosti a znalosti prostředí.

Skutková zjištění, která soud z těchto důkazů vyvodil, mj. že stěžovatel je osobou vysoce erudovanou, se značnými znalostmi a zkušenostmi v obchodní oblasti, a jazykově vybavenou, a bylo tedy v jeho silách, možnostech a schopnostech uhradit podstatně větší díl způsobené škody, rozhodně nelze považovat za ironizující či žertem míněná, jak namítá stěžovatel, ale jde o zjištění, která mají oporu v provedených důkazech.

Pokud zjištěné skutečnosti, s nimiž trestní zákon spojuje možnost omezení osobní svobody odsouzeného, vedly soud k rozhodnutí, že stěžovatel podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nelze v jeho postupu spatřovat prvky libovůle v rozhodování, která by jedině mohla věc posunout do ústavní roviny.

Ani v postupu stížnostního soudu, který zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou, neshledal Ústavní soud žádné pochybení, natož pochybení, které by dosahovalo ústavního rozměru.

Stížnostní soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, nebyl tedy povinen tyto závěry znovu opakovat a stačilo, když na ně odkázal.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel svoji stížnost, podanou ihned po vyhlášení usnesení, nijak neodůvodnil, a neučinil tak ani jeho zástupce, kterého si po tomto vyhlášení zvolil, nemůže nyní stížnostnímu soudu vytýkat, že se jeho věcí nezabýval z pohledu námitek uplatněných až v ústavní stížnosti.

Lze uzavřít, že obecné soudy věc posoudily v rámci své zákonné pravomoci a přijaté závěry řádně a úplně odůvodnily.

Právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá jeho představám.

Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit.

Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009 Stanislav Balík předseda senátu