Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2898/07 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2898.07.1
Datum: 24. 1. 2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2898/07 ze dne 24. 1. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, AK Staré nám. 67, 356 01 Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 8 To 222/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout, protože napadeným usnesením bylo porušeno stěžovatelovo právo na řádný a spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud uvedenou lhůtu považuje za procesní, a proto postačí, je-li v její poslední den ústavní stížnost podána k přepravě (srov. nález Pl.

ÚS 37/93 , Sb.n.u., sv.

1, str.

63).

Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl.

88 odst.

2 Ústavy.

Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu (srov. ustanovení § 34 odst.

1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel se tedy má se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud přímo a nikoli prostřednictvím obecného soudu, a proto zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem; lhůta pro podání ústavní stížnosti je v takovém případě zachována pouze tehdy, pokud je dodržena v okamžiku postoupení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu tímto soudem.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řízení před ním je řízením zcela samostatným; nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (srov. usnesení IV.

ÚS 867/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz), kde se - s určitými výjimkami - uplatňuje pravidlo, že se opravný prostředek podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (srov. např. ustanovení § 248 odst.

1 či § 265e odst.

1 trestního řádu); z již uvedených důvodů však ústavní stížnost opravným prostředkem není.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn.

31 Nt 1082/2006, zjistil Ústavní soud, že ústavní stížností napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20.

2007 (srov. č. l.

27) a jeho obhájci dne 19.

2007 (srov. č. l.

40).

Předmětná ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově, který ji obdržel dne 15.

2007 a dne 9.

11.

2007 ji postoupil Ústavnímu soudu.

S ohledem na výše vyložené nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť v okamžiku jejího postoupení Ústavnímu soudu již lhůta pro její podání uplynula.

Ústavní soud nepřehlédl absenci řádné plné moci, nicméně nápravu, jakož i odstranění celé řady vad dalších nežádal, neboť by postupoval zcela formalisticky, poněvadž i odstranění všech těchto nedostatků by nic nezměnilo na tom, že ústavní stížnost byla podána opožděně a nemůže tak být meritorně projednána.

Ačkoli tedy stěžovatel řádnou plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem nepředložil, neboť jeho obhájce v řízení před obecnými soudy mylně se domnívá, že podání ústavní stížnosti je součástí obhajoby v trestním řízení (srov. usnesení IV.

ÚS 291/04, Sb.n.u. sv.

35, str.

589), povšiml si Ústavní soud, že nikoli perfektní plnou moc vztahující se k řízení před Ústavním soudem stěžovatel svému obhájci přece jen udělil, a to osobně dne 14.

2007 (srov. č. l.

46).

Jakkoli je patrné, že opožděné podání ústavní stížnosti jde na vrub nikoliv stěžovatele samotného, ale vyplývá z chybného postupu jeho právního zástupce, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako opožděně podanou podle ustanovení § 43 odst.

1 písm.b) zákona o Ústavním soudu, neboť pomýlení stěžovatelova zástupce (jenž by ostatně jako advokát měl být znalcem práva) nemůže Ústavní soud reparovat tím, že by závazná ustanovení citovaného zákona odmítl v rozporu s článkem 2 odst.

3, článkem 88 odst.

2 Ústavy a článkem 2 odst.

2 Listiny respektovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2008 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj