Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2413/08 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2413.08.1
Datum: 12.02.2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2413/08 ze dne 2. 12. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Š., právně zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, s.r.o., Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. srpna 2008, č.j. 11 Tdo 891/2008-179, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2008, č.j. 11 To 94/2008-147, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2007, č.j. 6 T 200/2007-112, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na obhajobu zaručené v čl.

40 odst.

3 Listiny, jakož i v čl.

6 odst.

1, 2 a 3 bod 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst.

1 trestního zákona, a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Dále mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému částku 22.500,- Kč.

Ve zbytku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl.

Dovolání stěžovatele napadeným usnesením Nejvyšší soud ČR odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že v jeho věci bylo rozhodnutí soudů založeno na rekognici, jíž předcházel výslech poškozeného, kterého se ovšem stěžovatel ani jeho obhájce nezúčastnili.

Podle přesvědčení stěžovatele tedy nebyla rekognice provedena v souladu se zákonem a je jako důkaz nepoužitelná.

Soudy prvého a druhého stupně, které na tom založily své rozhodnutí, tak zákonnou normu vyložily nesprávně, čímž došlo ke zkrácení v právu na spravedlivý proces, a to zejména za situace, kdy žádný z důkazů provedených před obecnými soudy neprokázal přítomnost stěžovatele na místě činu.

Stěžovatel rovněž odkázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nálezy sp. zn.

III.

ÚS 464/99 k zásadě volného hodnocení důkazů, sp. zn.

IV.

ÚS 78/02 a sp. zn.

IV.

ÚS 36/98 o průkaznosti provedených důkazů.

S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn.

6 T 200/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak je z předloženého spisu patrné, jak odvolání stěžovatele (č.l.

118 a násl. a č.l.

128 a násl.), tak i jeho dovolání (č.l.

161 a násl.), obsahuje argumentaci užitou v ústavní stížnosti.

Jak soud odvolací, tak, zejména k otázce rekognice, i soud dovolací se s předloženými námitkami vypořádaly a své závěry jasně a výstižně odůvodnily.

Stěžovatel si právní zastoupení zajistil teprve poté, co byla podána obžaloba, resp. poté, co byl vydán trestní příkaz.

V ústavní stížnosti se pak domáhal deklarace neplatnosti úkonu, jehož se sám nezúčastnil ani on a ni jeho obhájce.

K tomu Ústavní soud odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR, který k tvrzenému upření práva na přítomnost stěžovatele u výslechu svědka uvedl, že nelze nevyužití procesních možností obviněného považovat za zkrácení v jeho zaručených právech.

Práva účastníků soudního řízení jsou deklarována v procesních předpisech a právo na spravedlivý proces zaručuje každému, že ze strany orgánů veřejné moci budou tyto principy dodrženy.

Na druhé straně je v zájmu účastníka řízení, aby se svých práv domáhal, resp. aby sám využil oprávnění, která jsou mu přiznána.

Pokud tak neučiní, nelze přisuzovat odpovědnost za takové jednání orgánům činným v trestním řízení.

Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by dokládala, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv.

Odkaz na judikaturu pak Ústavní soud nepovažoval za relevantní, když obecné soudy deklarované principy dodržely, rozhodly v souladu s nimi i s procesními předpisy a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily.

Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2008 Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu