Entscheidungsdetail

IV.ÚS 2063/07 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2063.07.1
Datum: 31. 1. 2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2063/07 ze dne 31. 1. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. S., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Slabým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře České Budějovice, Riegrova 2668/6c, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 28. dubna 2006, č.j. 2 T 10/2006-131, a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 5. října 2006, č.j. 14 To 279/2006-148, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. května 2007, č.j. 5 Tdo 299/2007-169, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu v Táboře byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst.

1 a 3 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvaceti měsíců.

Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárním orgánu v obchodních společnostech na dobu dvou let.

Poškozená byla s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na občansko právní řízení.

Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře zamítl.

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR odmítl shora uvedeným usnesením.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle popsal svůj pohled na hodnocení okolností jednání, pro které byl shledán vinným a odsouzen.

K pojistnému podvodu mělo dle napadených rozhodnutí dojít tím, že pojišťovně zamlčel, že není leasingovým nájemcem havarovaného vozidla a tím měl vylákat neoprávněné plnění.

V řízení se však nalézací soud, podle názoru stěžovatele, nezabýval důkazy, které přinejmenším oslabovaly jeho vinu, zejména se mělo jednat o špatný výklad některých svědeckých výpovědí.

Nalézací soud měl rovněž pochybit tím, že zavinění dovodil ze skutečnosti, že stěžovatel převzal zásilku s výpovědí leasingové smlouvy, aniž by se zabýval tím, zda si ji vůbec přečetl.

Dále namítal nesprávné posouzení některých dalších provedených důkazů, jakož i nesprávné použití civilně právních norem ve vztahu k výpovědi leasingové smlouvy.

Na základě těchto pochybností měl soud respektovat zásadu in dubio pro reo.

Tím, že tak neučinil, vydal následně v ústavní stížnosti napadené rozhodnutí.

Pochybení soudů odvolacího a dovolacího pak mělo spočívat v tom, že neodstranily pochybení soudu prvého stupně a tím se na zásahu do práva na spravedlivý proces spolupodílely.

Podle stěžovatele Nejvyšší soud ČR měl, zjistil-li zjevnou nesprávnost rozhodnutí soudu nižšího stupně, zasáhnout.

S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn.

2 T 10/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jakkoliv podání postrádá relevantní ústavně právní argumentaci, dovozuje Ústavní soud tvrzení zásahu do práva na spravedlivý proces.

S ohledem na to Ústavní soud opakovaně konstatuje, že se především soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Není superrevizní instancí, nadřízenou jiným orgánům veřejné moci, a proto nemá neomezené právo přezkumu předchozích řízení.

Není postačující, když je napadené rozhodnutí objektivně chybné; tato závada musí spočívat právě v nerespektování ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Ze spisu nalézacího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel jako jednatel společnosti uzavřel leasingovou smlouvu na nákladní tahač.

Vzhledem k tomu, že splátky neprobíhaly podle dané smlouvy, leasingová společnost tuto smlouvu vypověděla.

Poté vozidlo havarovalo a pojišťovna vyplatila pojistnou částku na účet provozovatele autoservisu, který ji následně poskytl stěžovateli.

S jistým časovým odstupem se na pojišťovnu obrátil i vlastník - leasingová společnost, se žádostí o výplatu pojistného.

Stěžovatel svoji vinu v řízení popíral s tím, že o výpovědi leasingové smlouvy nebyl informován, a proto se nemohl svým jednáním dopustit pojistného podvodu.

Jak je z napadených rozhodnutí patrné, obecné soudy se zabývaly věcí důkladně a dospěly k jasnému, přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru o spáchání trestného činu.

Námitky stěžovatele, uvedené jak v opravných prostředcích, tak i v ústavní stížnosti, se týkají toliko nesouhlasu se závěry obecných soudů.

Takové tvrzení stěžovatele o zkrácení v zaručeném právu na spravedlivý proces založené na tom, že obecné soudy dospěly k jinému právnímu závěru, nesvědčí o porušení citovaného práva a takové tvrzení nezbývá než hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu.

Zejména za situace, kdy právě obecným soudům přísluší institut volného hodnocení důkazů, které v tomto případě obecné soudy provedly a své závěry z něj plynoucí řádně odůvodnily.

V postupu obecných soudů tedy Ústavní soud neshledal stěžovatelem naříkané pochybení či zásah do jeho základních práv, jak z jeho ústavní stížnosti nepřímo vyplývalo.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2008 Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu