Entscheidungsdetail

III.ÚS 2054/07 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.2054.07.1
Datum: 24. 4. 2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 2054/07 ze dne 24. 4. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. F. P. a 2. H. P., obou zastoupených JUDr. Františkem Novosadem, advokátem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 57 Co 41/2007-108, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3.

2007 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.

2007 č. j.

57 Co 41/2007-108, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29.

2006 č. j.

8 C 299/2005-83, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost zdržet se užívání vnitřního rozvodu nízkého napětí.

Dle stěžovatelů byl porušen čl.

2 odst.

3, 4 a čl.

90 Ústavy, a dále čl.

11 odst.

3 a čl.

12 odst.

3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé namítli, že odvolací soud u otázky vydržení vlastnického práva nezkoumal, od kdy si byli stěžovatelé vědomi, že rozvody a přípojky jsou společným zařízením osady (organizace) a nikoliv jejich vlastnictvím (stěžovatelé uvedli, že si byli vědomi pouhého užívacího práva až od roku 2005).

Dle stěžovatelů dále odvolací soud nesprávně posoudil otázku porušení dobrých mravů (§ 3 občanského zákoníku).

Uvedli argumenty totožné s odvoláním - stěžovatelé nemají jinou možnost napojení na elektrické rozvody; vyplývá jim (užívací) právo ze stavebního a kolaudačního rozhodnutí (svědčí jim jako vlastníkům domku, není podmíněno členstvím v organizaci); od počátku je s domkem spojeno právo odběru elektrické energie; odpojením došlo ke znehodnocení domku.

Současně stěžovatelé namítli, že odvolací soud se nezabýval ustanoveními § 25 odst.

4 písm. f) a § 29 odst.

1 písm. a) a odst.

3 zákona č.

458/2000 Sb., energetického zákona (stěžovatelé tvrdí, že jsou konečnými zákazníky); smlouvu o připojení stěžovatelé údajně nemohli s organizací uzavřít pro neúměrné finanční a jiné požadavky diskriminačního charakteru ve srovnání se členy organizace.

Ústavní stížnost dále obsahovala i námitky, že stěžovatelé ročně platili zálohu na elektřinu, a to i na rok 2007, a dále že stěžovatelé zaplatili částku 5 000,- Kč na vykoupení pozemků s tím, že tyto i se společným zařízením přejdou do podílového spoluvlastnictví, což se však nestalo a částka jim dosud nebyla vrácena.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody.

V dané věci však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv neshledal.

Z obou rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že rozhodování o vydržení vlastnictví rozvodů bylo vyloučeno k samostatnému projednání.

Současně je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud se otázkou vydržení zabýval jako otázkou předběžnou, a své závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnil (str.

4 napadeného rozhodnutí); Ústavní soud zde neshledal libovůli či porušení práva na řádné odůvodnění.

Další námitky stěžovatelů se týkaly užívacích práv, kdy se domáhali zásady dobrých mravů a namítali nesprávnou aplikaci energetického zákona a porušení stavebního zákona.

Ústavní soud však po přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolací soud se otázkou vlastnictví přípojky i užívacími právy dostatečně zabýval a své závěry zcela srozumitelně odůvodnil (str.

4 napadeného rozhodnutí).

Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud při aplikaci zákona vybočil z ústavních kautel tím, že by nerespektoval kogentní zákonné ustanovení či interpretoval jednotlivá ustanovení libovolně.

Odvolací soud se také dostatečně zabýval otázkou dobrých mravů, a rovněž zde své závěry logicky a transparentně odůvodnil.

Námitky o nevrácení částky 5 000,- Kč a o zaplacení záloh na elektřinu na rok 2007 (navzdory odpojení přívodu) jsou v podstatě předestřené nároky, jejichž uplatnění má místo před obecnými soudy, nikoliv před Ústavním soudem; tyto námitky se míjí podstatou sporu a ústavní stížnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud v dané věci neshledal porušení základních práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2008 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu