Entscheidungsdetail

III.ÚS 1952/08 #1

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2008:3.US.1952.08.1

Datum

09.11.2008

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1952/08 ze dne 11. 9. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5, 371 03 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008 č. j. 69 Co 144/2008-75 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. ledna 2008 č. j. 15 C 77/2007-55, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008 č. j. 69 Co 144/2008-75 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. ledna 2008 č. j. 15 C 77/2007-55. Těmito rozhodnutími byla zavázána k povinnosti zaplatit ve výroku citovaného rozsudku nalézacího soudu označenou částku, kterou jí žalobce (takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) uhradil na základě neplatné kupní smlouvy vztahující se k přesně specifikovanému pozemku. Neplatnost této smlouvy dovodily obecné soudy coby přímý důsledek nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 , tedy na základě toho, že žalobce takto "kupoval" nemovitost, ve vztahu k níž již předtím nabyl vlastnického práva ex lege, resp. navrhovatelka "prodávala" nemovitost, k níž jí nesvědčilo vlastnické právo. Napadenými rozhodnutími obecných soudů se navrhovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a spatřuje v nich rovněž porušení čl. 90 Ústavy ČR. Ve svých stížnostních bodech podrobuje rozsáhlé kritice závěry, které byly obecnými soudy vyvozeny z citovaného nálezu Ústavního soudu, pročež se domáhá, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poté, co posoudil námitky navrhovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze souhlasit s jejím tvrzením, dle něhož obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 , jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že právě pro specifika tehdy rozhodované věci z pohledu normativní konstelace v předmětném nálezu kromě vyložení dalších rozhodovacích důvodů závěrem konstatoval, že "lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e ObčZ". V návaznosti na to, že prakticky veškeré námitky navrhovatelky byly předmětem posouzení Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 755/06 , v níž byla rovněž navrhovatelem, v nynějším případě rozhodující senát odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 20. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 755/06 , s jehož obsahem se ztotožňuje. Předmětný pozemek vedlejší účastník nabyl ex lege a z toho důvodu, mají-li být v těchto intencích pojaté úvahy konzistentní, i žalobě na plnění z neplatné smlouvy bylo následně vyhověno zcela důvodně. Řečeno poněkud jiným způsobem, právní závěry plynoucí z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 takto ohledně právních úvah předurčují rovněž výsledek předmětného řízení o žalobě na plnění (srov. obdobně kupř. i usnesení sp. zn. III. ÚS 2741/07 ,

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008 č. j. 69 Co 144/2008-75 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. ledna 2008 č. j. 15 C 77/2007-55. Těmito rozhodnutími byla zavázána k povinnosti zaplatit ve výroku citovaného rozsudku nalézacího soudu označenou částku, kterou jí žalobce (takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) uhradil na základě neplatné kupní smlouvy vztahující se k přesně specifikovanému pozemku. Neplatnost této smlouvy dovodily obecné soudy coby přímý důsledek nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 , tedy na základě toho, že žalobce takto "kupoval" nemovitost, ve vztahu k níž již předtím nabyl vlastnického práva ex lege, resp. navrhovatelka "prodávala" nemovitost, k níž jí nesvědčilo vlastnické právo. Napadenými rozhodnutími obecných soudů se navrhovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a spatřuje v nich rovněž porušení čl. 90 Ústavy ČR. Ve svých stížnostních bodech podrobuje rozsáhlé kritice závěry, které byly obecnými soudy vyvozeny z citovaného nálezu Ústavního soudu, pročež se domáhá, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poté, co posoudil námitky navrhovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze souhlasit s jejím tvrzením, dle něhož obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 , jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že právě pro specifika tehdy rozhodované věci z pohledu normativní konstelace v předmětném nálezu kromě vyložení dalších rozhodovacích důvodů závěrem konstatoval, že "lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e ObčZ". V návaznosti na to, že prakticky veškeré námitky navrhovatelky byly předmětem posouzení Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 755/06 , v níž byla rovněž navrhovatelem, v nynějším případě rozhodující senát odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 20. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 755/06 , s jehož obsahem se ztotožňuje. Předmětný pozemek vedlejší účastník nabyl ex lege a z toho důvodu, mají-li být v těchto intencích pojaté úvahy konzistentní, i žalobě na plnění z neplatné smlouvy bylo následně vyhověno zcela důvodně. Řečeno poněkud jiným způsobem, právní závěry plynoucí z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 takto ohledně právních úvah předurčují rovněž výsledek předmětného řízení o žalobě na plnění (srov. obdobně kupř. i usnesení sp. zn. III. ÚS 2741/07 ,

III. ÚS 3033/07

III. ÚS 3033/07

,

I. ÚS 3084/07

,

IV. ÚS 3151/07

,

IV. ÚS 210/08

). Pro uvedené shledal Ústavní soud návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2008 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu