Entscheidungsdetail

II.ÚS 449/08 #2

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.449.08.2
Datum: 19. 3. 2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 449/08 ze dne 19. 3. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. března 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. R. V., zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007-84, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1, 2 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušeny měly být i čl.

2 odst.

1, 2, čl.

11 odst.

1 a 4 a čl.

21 odst.

1 Listiny.

Podstatou ústavní stížnosti byla otázka aktivní legitimace pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

Stěžovatel namítal odkazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (srov. rozh. sp. zn.

2 Ao 2/2006 a 2 Ao 2/2007 dostupné z: www.nssoud.cz), že legitimace k podání žaloby je dána i v případě pouhé pravděpodobnosti dotčení práv stěžovatele [takto na str.

6, odst.

3 ústavní stížnosti, avšak na str.

4, odst.

3 stížnost cituje rozhodnutí NSS formulující závěr opačný: pouhá pravděpodobnost nepostačuje].

Stěžovatel namítl, že každý, kdo je aktivně legitimován k námitce v procesu přijímání opatření obecné povahy, je v případě nevyhovění námitkám příslušný i k podání návrhu na zrušení opatření.

Závěr soudu zkracuje stěžovatele jak na právu garantovaném čl.

36 odst.

1 a 2 Listiny, tak na právu vlastnickém (čl.

11 odst.

1 a 4 Listiny).

Zastupitelstvo při přijímání opatření obecné povahy nedodrželo zákonné podmínky (čl.

2 odst.

1 a 2 Listiny) a stěžovatel byl zkrácen na právu podílet se na správě věcí veřejných (čl.

21 odst.

1 Listiny).

Zkoumá-li soud zákonnost procesu přijetí, je nelogické, aby vyloučil aktivní legitimaci osoby, jenž vznesla námitku nezákonnosti.

Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5.

12.

2007, č. j.

3 Ao 4/2007-84 zamítl stěžovatelův návrh, jímž se domáhal zrušení opatření obecné povahy - Změny územního plánu sídelního útvaru Nová Ves pod Pleší, schválené usnesením Zastupitelstva této obce dne 12.

2007, č.

8-9/07.

Soud konstatoval, že stěžovatel není věcně legitimován k podání takového návrhu, a proto jej jako nedůvodný zamítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud zabýval, v odůvodnění svého rozhodnutí je náležitě vypořádal a svůj postup vysvětlil.

Věcná legitimace je podle Nejvyššího správního soudu dána povahou změny územního plánu, jež musí reálně a podstatně ovlivňovat poměry vlastníka dotčeného pozemku, což se v daném případě nestalo, což vyplývalo mj. z výčtu regulativů stanovených ve změně územního plánu.

Proto nebyly splněny podmínky pro aplikaci výjimky spočívající v připuštění aktivní legitimace vlastníka nesousedícího pozemku.

Stavba realizovaná na základě změny územního plánu získá konkrétnější podobu až v územním řízení.

Nyní se tvrzení o dotčení vlastnických práv pohybuje v rovině pouhých spekulací.

Nejvyšší správní soud odkázal na svou judikaturu, která připouští přezkum až výsledného opatření, nikoli procesu jeho přijímání, a to vzhledem k povaze opatření obecné povahy, které je správním aktem s obecně vymezeným okruhem adresátů (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 532/07 v autorizované databázi rozhodnutí Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz).

Nejvyšší správní soud stěžovateli neupřel přezkum procedury přijetí, protože k takovému přezkumu lze přistoupit až po zjištění, že došlo k zásahu do hmotných subjektivních práv navrhovatele.

Jinak by totiž šlo o populární žalobu svého druhu, nikoli o návrh sloužící k ochraně subjektivních práv soudem.

Populární žaloby mohou být zcela výjimečně připuštěny, avšak jen předvídá-li takovou možnost zákon.

Soudy jsou Ústavou ČR (čl.

90) především povolány k ochraně práv - tj. subjektivních práv.

Vzhledem k Ústavou ČR založenému oprávnění soudů, nelze pouhým výkladem, tj. bez zákonné úpravy, kompetenci soudů rozšiřovat.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv.

Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2008 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu