Entscheidungsdetail

II.ÚS 1787/08 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.1787.08.1
Datum: 10.09.2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1787/08 ze dne 9. 10. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. 5 Ca 77/2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 55 odst. 4 a § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebyl přiznán odkladný účinek jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6.

2008 č. j.

MV-3902/VS-2008.

Tímto rozhodnutím ministr vnitra zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19.

2007 č. j.

OAM-424-9/TP-2007 o zamítnutí jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění provedené soudem o tom, že stěžovateli nehrozí nenahraditelná újma, je věcně nesprávné.

Pokud se soud domnívá, že následný postup orgánů cizinecké policie je takový, že rozhodují o správním vyhoštění cizince a proti rozhodnutí o správním vyhoštění může podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek, pak je tato domněnka soudu nesprávná.

Praxe orgánů cizinecké policie je jiná, tyto orgány nerozhodují o správním vyhoštění, ale udělí cizinci výjezdní příkaz a cizinec tak v tomto případě nemá žádný obranný prostředek.

Usnesení Městského soudu v Praze podle názoru stěžovatele neobsahuje řádné odůvodnění, proto nelze zjistit, jakou úvahou se soud řídil, když považuje rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě za rozhodnutí podle své povahy dočasné.

Podle § 55 odst.

4 zákona č.

150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, nemusí být odůvodněno usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se neukládá nikomu povinnost.

Usnesení ze dne 1.

2008 je odůvodněno, ale nikoliv řádně.

V jiné věci, ve věci vedené u totožného soudu pod č.j.: 8 Ca 86/2007 a 8 Ca 87/2007, odůvodněno nebylo právě s odkazem na § 55 odst.

4 cit. zákona.

Rozhodnutí soudu, kterým soud rozhodne tak, že nepřizná odkladný účinek žalobě (zejména v řízení podle zákona č.

326/1999 Sb. v platném znění), které nemusí být odůvodněno (nebo neobsahuje odůvodnění řádné) a není proti němu přípustný opravný prostředek, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel považuje ze shora uvedených důvodů ustanovení § 55 odst.

4 a § 104 odst.

3 písm. c) zákona č.

150/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů za ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména čl.

1 odst.

1, čl.

90 Ústavy, čl.

36 odst.

1, 2 Listiny základních práv a svobod, a čl 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, proto se domáhá jejich zrušení.

Jejich aplikace v řízení vedeném u Městského soudu v Praze porušuje zásadu rovnosti účastníků před soudem a zákonem, a tím i právo žalobce na spravedlivý proces.

Stěžovatel navrhuje rovněž přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, a proto se Ústavní soud mohl jen přesvědčit, zda v projednávané věci soud nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení soudního řádu správního.

Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, přičemž přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.

Napadené usnesení obsahuje odůvodnění a lze konstatovat, že s ohledem na charakter rozhodnutí, které je pouze procesní povahy, se jedná o odůvodnění řádné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 55 odst.

4 zákona a ustanovení § 104 odst.

3 písm. c) zákona č.

150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části.

Protože návrh na zrušení zákonného ustanovení podaný spolu s ústavní stížností má akcesorickou povahu, je-li ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn.

III.

ÚS 101/95 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

4, č.

22).

Jestliže tedy o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu; je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh na zrušení shora uvedených ustanovení soudního řádu správního odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2008 Jiří Nykodým předseda senátu