Entscheidungsdetail

I.ÚS 2661/08 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.2661.08.1
Datum: 20. 11. 2008
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2661/08 ze dne 20. 11. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera, o ústavní stížnosti stěžovatelky Základní odborové organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označované též jako "Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací"), se sídlem Bouzov 8, IČ 71197176, zastoupené Mgr. Vendulou Majorovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2008, čj. 8 As 16/2008-244, proti výroku V. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2008, čj. 5 Ca 394/2007-178, a proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, čj. 5 Ca 394/2007-209, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Národního památkového ústavu, se sídlem Praha 1, Valdštejnské nám. 3, a Ministerstva kultury, se sídlem Praha 1, Maltézské nám. 1, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti v záhlavím označeným výrokům rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, jimž vytýkala porušení svých ústavně garantovaných práv, upravených v čl.

2 odst.

2, 20 odst.

4 a 36 odst.

1 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina").

Porušení čl.

36 odst.

1 Listiny stěžovatelka spatřovala v tom, že Nejvyšší správní soud odmítl její kasační stížnost proti výroku V. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.

2008, čj.

5 Ca 394/2007-178 (jímž byla jí ustanovené advokátce přiznána odměna za zastupování); odmítnutím kasační stížnosti jí bylo znemožněno domáhat se soudní ochrany, a tedy "bránit se soudní cestou proti zneužití právní existence stěžovatelky ze strany shora označené advokátky, která státu naúčtovala odměnu za zastupování v rozporu s právními předpisy a za úkon, který ve vztahu ke stěžovatelce nebyl zřetelně proveden"; tímto úkonem měla být příprava a převzetí věci.

K zásahu do práv garantovaných čl.

20 odst.

4 a 2 odst.

2 Listiny mělo dojít tím, že obecné soudy zamítly návrh na opravu záhlaví usnesení, na základě nějž měl být v rozhodnutí uveden nový a správný název "Základní organizace evid. č.

20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací".

Porušení citovaných ustanovení Listiny spatřuje stěžovatelka v tom, že neuznáním jejího nového názvu nebyla respektována právní autonomie stěžovatelky jako subjektu podle zákona 82/1990 Sb. (pozn.

Ústavního soudu: vzhledem k tomu, že odkaz na zákon o státní rozpočtu federace na rok 1990 nedává rozumný smysl, je tím zjevně míněn zákon č.

83/1990 Sb., o sdružování občanů).

Státní orgán tak neoprávněně zasáhl do vnitřních záležitostí stěžovatelky a překročil pravidlo, že státní moc lze uplatňovat jenom v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví.

Z přiložených rozhodnutí vyplynuly následující skutečnosti: Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.

2008, čj.

5 Ca 394/2007-178, osvobodil stěžovatelku od soudních poplatků (výrok I.), nevyhověl návrhu na ustanovení zástupce (výrok II.), odmítl žalobu stěžovatelky (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a konečně advokátce ustanovené stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31.

2005, čj.

5 Ca 205/2004- 111, přiznal odměnu za zastupování ve výši 2400 Kč (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí Městský soud k výroku V. - proti němuž jako jedinému směřuje ústavní stížnost -konstatoval, že odměnu ustanovené zástupkyni přiznává za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci) ve výši 2100 Kč a jeden paušální poplatek 300 Kč, a to dle §§ 7, 9 odst.

3 písm. f) a 13 odst.

3 advokátního tarifu.

Usnesením ze dne 31.

2008, čj.

5 Ca 394/2007- 209, Městský soud v Praze výrokem I. zamítl návrh na opravu záhlaví shora citovaného usnesení a výrokem II. zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti I.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25.

2008, čj.

8 As 16/2008-244, kasační stížnost proti výroku V. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.

2008, čj.

5 Ca 394/2007- 178, odmítl (výrok I.), kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.

2008, čj.

5 Ca 394/2007-209, zamítl, a ve výrocích III. až V. rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti.

V odůvodnění Nejvyšší správní soud konstatoval v souladu se svou ustálenou judikaturou, že kasační stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení - a tedy i proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení - není podle § 104 odst.

2 s. ř. s. přípustná.

Kasační stížnost směřující proti zamítnutí návrhu na opravu záhlaví usnesení považoval Nejvyšší správní soud za nedůvodnou: městský soud označil žalobkyni stejným způsobem, jako učinil v jiných řízeních Nejvyšší správní soud, který se zároveň vypořádal s žalobkyní tvrzenou změnou názvu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.

2007, čj.

8 As 37/2006-93).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy).

Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.

V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

K napadeným rozhodnutím je nutno uvést, že jsou náležitě odůvodněna a že jejich argumentace nenese žádné znaky libovůle, ale zakládá se na racionálních úvahách.

Městský soud i Nejvyšší správní soud se námitkami, jež stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti, zabývaly a vypořádaly se s nimi; to platí jak pro námitky směřující proti přiznání odměny za zastupování, tak i proti námitce ohledně názvu stěžovatelky.

Závěr, že kasační stížnost proti rozhodnutí o přiznání odměny za zastupování ustanoveným advokátem je nepřípustná, plyne jednoznačně z § 104 odst.

2 s. ř. s., jež považuje za nepřípustné kasační stížnosti brojící pouze proti výroku o nákladech řízení; mezi náklady řízení potom bez jakýchkoliv pochyb patří i odměna za zastupování (viz § 57 odst.

1 s. ř. s.).

Na tomto pravidlu nelze přitom spatřovat nic neústavního, neboť kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, jenž není ze své povahy určen k tomu, aby se na základě něj soud zabýval pouze otázkou nákladů v již pravomocně skončeném řízení; ostatně obdobně je tomu u dovolání v civilních věcech.

Je-li kasační stížnost nepřípustná, potom je zároveň bezpochyby návrhem, který zjevně nemůže být úspěšný (§ 36 odst.

3 s. ř. s.).

V důsledku toho nejsou splněny ani předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tedy ani pro ustanovení zástupce (§ 35 odst.

8 s. ř. s.).

Závěry obecných soudů jsou věcně správné a nelze je považovat za rozporné s čl.

36 odst.

1 Listiny.

Rovněž návrhem na opravu záhlaví rozhodnutí se oba soudy zabývaly.

Městský soud v usnesení, jímž návrh zamítl, velmi podrobně vyložil, proč nadále považuje za správné původní označení.

Totéž učinil Nejvyšší správní soud, jenž odkázal na svůj rozsudek ze dne 31.

2007, čj.

8 As 37/2006-93, v němž se touto otázkou podrobně zabývá.

Ústavní soud nevidí nejmenší důvod, proč by měl tuto argumentaci opakovat, a to tím spíše, že otázka označení stěžovatelky v záhlaví usnesení, jímž byla odmítnuta její žaloba, zjevně nedosahuje ústavních rozměrů.

Už vůbec není zřejmé, jak by měl být porušen čl.

20 odst.

4 Listiny, podle něhož jsou politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení odděleny od státu, a v návaznosti na to čl.

2 odst.

2 Listiny.

Ani jedním z napadených rozhodnutí nebyla popřena právní subjektivita stěžovatelky a nebylo ani zasahováno do jejích vnitřních poměrů.

Proto považuje Ústavní soud i tuto námitku za zjevně nedůvodnou.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2008 Ivana Janů předsedkyně senátu