Entscheidungsdetail

IV.ÚS 810/06 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.810.06.1
Datum: 20. 3. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 810/06 ze dne 20. 3. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Cumber Cz a. s., v konkursu, se sídlem Praha 5, Seydlerova 2451, IČ: 618 58 161, zastoupené JUDr. V. J., proti usnesení Nevyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 29 Odo 1210/2006-286 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2006, č. j. 1 Ko 114/2006-258, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22.

12.

2006 podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Z podané ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.

2002, č. j.

93 K 61/2002-96, rozhodl o prohlášení konkurzu na majetek stěžovatelky.

Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 11.

11.

2002, č. j.

1 Ko 247/2002-156, rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatelka proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 3.

2006, sp. zn.

29 Odo 204/2003, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a uložil mu projednat námitku započtení, vysvětlit, zda a proč je (má být) námitka započtení poměřována ustanovením občanského zákoníku a nikoli ustanoveními obchodního zákoníku, zabývat se tím, zda kompenzační projevy stěžovatelky jsou dostatečně určité co do konkretizace započítávané pohledávky a doložit, kdy se případné kompenzační projevy staly účinnými (kdy došly adresátu).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 6.

2006, č. j.

1 Ko 114/2006-258, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.

2002, č. j.

93 K 61/2002-96, ve výroku o prohlášení konkursu potvrdil.

Poté stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.

2006, č. j.

29 Odo 1210/2006-286, odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst.

5 a § 218 písm. c) o. s. ř.

Stěžovatelka pochybení soudů spatřovala ve skutečnosti, že její věc řádně neprojednaly, přičemž Vrchní soud v Praze se podle jejího názoru v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se zadáním uloženým Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 3.

2006, sp. zn.

29 Odo 204/2003.

Stěžovatelka současně namítala, že jí nebylo v dalším řízení před odvolacím soudem umožněno doplnění skutkových tvrzení a předložení dalších důkazů.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn.

93 K 61/2000.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle konstantní judikatury Ústavního soudu, pokud je dovolání odmítnuto pro nepřípustnost a posouzení přípustnosti nezáviselo na uvážení dovolacího soudu, počíná lhůta pro podání ústavní stížnosti běžet od okamžiku doručení posledního procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj. obvykle od doručení odvolacího soudu (např. viz usnesení sp. zn.

IV.

ÚS 45/04 publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek č.

33, usnesení č.

32).

V daně věci se jedná o výše uvedený případ a lhůtu pro podání ústavní stížnosti je třeba počítat ode dne doručení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 6.

2006, č. j.

1 Ko 114/2006-258, tj. od 11.

2006.

Za této procesní situace Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost v části, v níž je napadáno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.

2006, č. j.

1 Ko 114/2006-258, je podána po lhůtě.

Poté Ústavní soud přistoupil k posouzení napadeného usnesení Nevyššího soudu ze dne 27.

2006, č. j.

29 Odo 1210/2006-286.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že Nejvyšší soud se meritem věci nezabýval, neboť důvodem pro odmítnutí dovolání stěžovatelky bylo jednak zjištění, že stěžovatelka nepředložila dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, namítané tzv. zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem, z něhož by bylo možné usuzovat, že dovolání je přípustné podle § 237 odst.

1 písm. c) o. s. ř. a ani další námitky stěžovatelky uvedené v dovolání nedovolily dovolacímu soudu přípustnost dovolání založit.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu žádné námitky neuplatnila a ani Ústavní soud při přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacího soudu neshledal porušení stěžovatelkou namítaných základních práv a svobod.

Nejvyšší soud se dovoláním stěžovatelky zákonu odpovídajícím způsobem zabýval a své závěry o nepřípustnosti dovolání patřičně odůvodnil.

Podle zjištění Ústavního soudu byla aplikace i interpretace ustanovení § 236 a násl. o. s. ř.

Nejvyšším soudem v souvislosti s uplatněním mimořádného opravného prostředku provedena způsobem, který nepředstavuje vybočení z mezí ústavnosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.

2006, č. j.

1 Ko 114/2006-258, jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a v části směřující proti usnesení Nevyššího soudu ze dne 27.

2006, č. j.

29 Odo 1210/2006-286, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2007 Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu